Články / Reporty

Pot a krev, propocené trenky. Hlína.

Pot a krev, propocené trenky. Hlína.

rionka | Články / Reporty | 21.05.2013

„Tahle písnička se jmenuje Boro,“ informuje publikum kytarista v bílém tričku s logem Mamamrdamaso. Je něco po osmé hodině a dav v Boru pomalu houstne. Vtipný motiv, linoucí se z miniaturních kláves po bubeníkově boku, během krátké doby překryjí kytary a řev. Přivítejme kapelu Vlněna, která tu dnes má první koncert.

Vlněna se skládá ze členů kapel Or, Unna a Human Steak a všechny jejich texty jsou údajně jen o Brně. Krátce po nazvučení kapela zmizela z pódia, aby o pět minut později nastoupila v plné polní s maskami na obličejích. Kytarista má černé svářečské brýle, bubeník si na hlavu navlékl červenou síťku od pomerančů olepenou stříbrnou páskou a basák se skrývá pod maskou ze svářečských brýlí a tuny alobalu, takže připomíná DIY verzi Stormtroopera. Efektní, avšak levné! Jednotlivé skladby propojují bubeníkovy vyhrávky na klávesy položené na zemi – produkuje jednoduché a cinkavé rytmické patterny. Samo o sobě by to bylo komické, ale v kombinaci s ujetým noise bigbítem a síťkou od pomerančů tomu prostě musíte dát šanci. Zvuk a jednoznačný „ksicht“ kapela doufám vypiluje později, ale show zaujala už napoprvé.

Hlinomaz je hardcore/noise záležitost z Prahy, jejíž členové působí například v kapelách Lahar a Děti deště. Line-up se skládá z člověka s kytarou, na níž je logo Einstürzende Neubauten, člověka s basou, který dělá ďábelské obličeje, člověka za bicími, který má neuvěřitelně dlouhé dredy, a člověka s mikrofonem, který se svlékl do půl těla a bos se vrhnul do publika, kterého stále přibývalo. Divák, který se ještě duševně nevyrovnal s Vlněnou a zvukem jejich samohrajky, se tlačí ve ztemnělém kotli a cítí se jako fanda Lucky Vondráčkové, co se omylem ocitl na Converge. A líbí se mu to, jak by ne! Osvětlovač správně usuzuje, že nejlepší světlo je tma. Atmosféra houstne, v místnosti se nedá hnout, vokalista řve, kapela řve, dav souhlasně pokyvuje hlavou a po skončení každé skladby rovněž řve. Pot a krev a propocené trenky. Je to hlína.

V mezičase si v sále kdosi pouští Deftones a zatímco my, omráčený dav, smířeně čekáme, až nám přestane pískat v útrobách, před našima očima se připravuje poslední interpret: estonští Talbot. (Původně ohlášená čtvrtá kapela s názvem Všechno je sračka nakonec nevystoupila.) Talboti jsou celkem dva – Magnus hraje na baskytaru, klávesy a zpívá „čisté“ vokály, Jarmo bubnuje a growluje. Skromný výklenek v Boru jejich hřmotným individualitám sotva stačí, problémy nastanou už při snaze zavěsit na stěnu velkou černou vlajku s názvem kapely. Roh, co se do niky už nevešel, smutně visí. Kapela, co má na kopáku fotku svého auta, si přivezla i vlastní osvětlení, intenzivně zářící panely osázené modrými LED diodami, takže v Boru je to na chvíli zase jako v moři.

Pozorovat Talbot v akci je zážitek. Masivní chuchvalce sludge se odlupují od basy a převalují se přes Magnusovy klávesy přelepené páskou, aby tónina držela, zatímco mistr odezpívá pasáž a nahmátne na base další peklo. Potetovaný bubeník mu zdatně vokálně sekunduje. Za horou bicích ho téměř nevidíte, ale celou tu hutnou podladěnou hromadu strun, ozvěn a syntézy před sebou žene s neutuchajícím elánem a všechno má náhle smysl. Někdy je to téměř metal a člověku se chce skákat. Jindy se rytmus postupně zpomaluje, až je všechno téměř nesnesitelné, prožitek graduje až na pokraj zhroucení a člověku se chce řvát. Vykřičeli jsme si dva přídavky. „One more? Ok, two more. Thank you, thank you!“ Nemáte vůbec zač, kluci.

Info

Talbot (est) + Vlněna + Hlinomaz
8. 5. 2013, Boro, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace