Články / Rozhovory

Robert Finley: Nejlepší cvičení je tanec

Robert Finley: Nejlepší cvičení je tanec

Jiří V. Matýsek | Články / Rozhovory | 08.11.2023

Robert Finley odstartoval kariéru profesionálního muzikanta až hluboce po šedesátce. A letos je jedním z největších jmen šumperského festivalu Blues Alive. Do podhůří Jeseníků míří z Louisiany vyzbrojený novou deskou Black Bayou, na níž se opět podílel Dan Auerbach z The Black Keys, tentokrát se k nim přidal i jeho kapelní souputník Patrick Carney. V telefonickém hovoru přes oceán jsme si povídali nejen o desce, došlo i na to, do jaké míry je pravdivý slogan jedné z Finleyho písní, a bavili jsme se i o tělesném cvičení.

Roberte, jak se dneska máte? Máte hodně rozhovorů, nebo jsem jediný?
Je to dobré. A jediný nejsi, dneska je to jeden za druhým.

Rád si povídáte s novináři?
Je to dobré pro moje fanoušky, když chtějí vědět, co se děje nového. A někdy ti to může přitáhnou nové posluchače. Takže s tím nemám problém. Holt, když jsi v zábavním byznysu, patří to k tomu.

Za pár dní hrajete v České republice, v Šumperku. Těšíte se?
Je dobré být zase na cestách a hrát pro lidi. Těším se, až budu zase cestovat.

V jedné své písni říkáte, že věk nic neznamená. Vážně je to tak?
Jo, je to tak! Je mi šedesát devět a jsem na vrcholu kariéry. Někdy lidi vystartujou moc rychle a pak jdou do důchodu. A když jsi v důchodu, můžeš se nudit. Vždycky jsem měl sny, kterých jsem chtěl dosáhnout, a teď to mám. Ti, co opouští rozehranou hru, nevyhrávají. Musíš zůstat na palubě a soustředěný.

Kde berete energii, abyste dokázal ve svém věku zvládnout koncerty? Je to hudba samotná? Nebo publikum?
Netuším. Jde o to, že nejlepší je tanec. Je to svým způsobem cvičení. Ty tancuješ, a když je to chytlavé, lidi se roztančí taky. Dává jim to energii. Každý se chce hýbat, každý má najednou skvělý pocit, na hodinu nebo jak dlouho set trvá. Dokáže to léčit. Někdy úplně zapomeneš na problémy, které máš.

Četl jsem, že jste byl vychován přísným otcem, který doma nedovoloval jinou hudbu než gospel. Jak jste se dostal k další muzice, blues, rock’n’rollu?
V armádě jsem zjistil, že není nic špatného na tom zpívat blues. Teď, když jsem starší, jsem došel k tomu, že jediný rozdíl mezi gospelem a blues je volba slov. Když zazpíváš „I Love you, Jesus“, je to gospel. Když „I Love you, baby“, je to blues. Ale muzika je to v zásadě stejná.

Kdy vás napadlo, že chcete být muzikant?
Co si pamatuju, tak jsem vždycky miloval zvuk kytary. A vždycky jsem na jednu chtěl hrát. Napřed jsem si ji půjčoval od kamaráda, v deseti letech jsem si koupil první. Od té doby jsem bez ní nebyl. Vždycky jsem hrával v místních kostelech, zpíval tam, kde potřebovali zpěváka.

Objevil jste se dokonce v televizní soutěži America's Got Talent. Jak se to seběhlo?
To vymyslel můj manažer, měl pocit, že to je dobrý nápad. Tak jsem se chopil příležitosti.


Přemýšlíte někdy nad tím, že jste měl svou kariéru bluesové hvězdy začít dříve?
Ne, vůbec. Nikdy jsem toho nelitoval. V mém věku je to jako lék, neberu žádné prášky, jenom medituju. Dává mi to prostor hlavě, aby mohla někam ulétnout. Stejně jako se musí pít voda, já mám blues. Ale asi to není univerzální, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému.

Když máte blues, nepotřebujete prášky.
Jo. A taky tanec. To je nejlepší cvičení, když tancuješ, každý sval v těle se pohybuje. Mění se i výraz tváře, doopravdy.

Jaká je spolupráce s producentem Danem Aurbachem z The Black Keys?
Nikdy jsme neměli žádnou neshodu. Vždycky to zkusíme oběma způsoby, tím mým i tím jeho. Tak to děláme. Musíš mít otevřenou mysl. Co se mi na Danovi líbí, je jeho přístup v duchu „udělej to po svém“. Nenutí tě do věcí, které dělat nechceš. Je skvělé pracovat svobodně a být prostě tím, kým jsi.

Vyšlo vám nové album Black Bayou. Jste na něj hrdý?
Jo, strašně moc. Myslím, že se nám na něj podařilo nahrát pár opravdu dobrých věcí. A těším na to, až se s touhle partou vrátím do studia.

Myslíte si, že by vám tahle deska mohla vynést Cenu Grammy? Říkal jste, že už by si to zasloužila ta předchozí, Sharecropper’s Son, ale to nedopadlo.
Jo, určitě by měla!

Info

Blues Alive
16.–18. 11. 2023 Dům kultury, Šumperk
web festivalu

foto © se souhlasem Blues Alive

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

redakce 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Kewu: Hodně jsem se toho naučil sám

Mariia Smirnova 21.02.2024

Stál za vznikem kolektivu Unizone a také spoluorganizuje akce Addict s NobodyListen. Nedávnou novinkou je, že Mikuláš začne vyučovat djing ve Skvotu.

Miran Rusjan (Moonlee Records): Hudba žádný pas nepotřebuje

Michal Pařízek 19.02.2024

Potkali jsme se v roce 2016 na akci v Tallinnu, kde, jak se říká, slovo dalo slovo a o rok později už jsem mířil do Lublaně. Rozhovor.

Jera Topolovec, Jaša Bužinel (CE/MENT): Celonoční rave jsem v Lublani ještě nezažil

Zdeněk Němec 17.02.2024

Lublaňský showcasový festival MENT letos slaví deset let existence. V programu se nově objeví část CE/MENT zaměřená na elektronickou hudbu. Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Politika zabuší na dveře a vyžádá si vás (Agnieszka Holland)

Julie Šafová 01.02.2024

V rozhovoru s Agnieszkou Holland mluvíme o reakcích, které její práce vyvolává, i o procesu natáčení a financování diskutovaného filmu.

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Atlas lidských nedokonalostí (Katarzia)

Aneta Martínková 01.02.2024

Hudebnice, která byla v průběhu kariéry českým a slovenským mileniálkám průvodkyní emancipací, se po letech rozebírání nefunkčních milostných vztahů tentokrát obrací k rodinné historii. Proč dovede tak snadno vyvádě…

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Jako květina v cementu (Benjamin Clementine)

Vojtěch Tkáč 31.01.2024

Při letmém dotázaní na četbu Benjamin vstává od stolu a vydává se ke knihovně. O pár vteřin později se vrací s obrovskou knižní publikací, která svou vazbou připomíná vzácný muzejní…

Klara Wodehn: Ten prvotní impuls je život

Viktor Hanačík 24.12.2023

Pracuji se svými sny, zapisuji si je. Mám hodně živé a lucidní sny, kde si sama sebe uvědomuji. Připadá mi, že můj mozek si moc neodpočine, že by ani neměl…

Simon Bonney (Crime & the City Solution): Bezpečný přístav pro všechny

Michal Pařízek 06.12.2023

Nedávno se Crime & the City Solution do německé metropole vrátili a výsledkem je zbrusu nová deska, kterou Bonney s kapelou představí ve středu 6. prosince v pražském klubu Fuchs2.…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace