Články / Reporty

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Se sbíječkou v objetí (Thurston Moore Group)

Akana | Články / Reporty | 28.10.2019

Před návštěvou koncertu většinou projíždím setlisty z předešlých štací, abych při psaní recenze co nejméně tápal ohledně identifikace jednotlivých songů. Zároveň to ale často vnímám jako mínus, protože se tak dobrovolně připravuji o překvapení a spontánnější zážitek. To ale nebyl případ sobotního vystoupení Thurston Moore Goup v Lucerna Music Baru, kde naopak tahle informovanost sehrála jednoznačně pozitivní roli. Nebýt předem připravený na to, že zazní jen a jen hudba z čerstvého a poměrně experimentálního trojalba Spirit Counsel bez jakýchkoli ohlédnutí za předchozími deskami, určitě bych koncert prožil jinak. S menším soustředěním a ponorem, jaký obě dlouhé instrumentální skladby nutně vyžadovaly, a možná i s trochou zklamání. Ale takto, oproštěný od lichých očekávání, jsem si mohl naplno vychutnat skvostnou noiserockovou mši plnou emocí i zvukového hledačství, aniž by mě rozptylovaly chutě na něco, co menu vůbec nenabízí. Naštěstí se ukázalo, že většina návštěvníků klubu byla buď stejně poučená nebo dostatečně vstřícná, aby na Mooreovu odvážnou koncepci přistoupila a nechala se pohltit. Žádný masivní odliv fanoušků marně čekajících na zpívané písně nenastal a letmé pohledy do uchvácených tváří okolostojících, stejně jako závěrečné ovace svědčily o tom, že spirituální mise, kterou Mooreova parta podniká s novou deskou, našla toho večera zaslouženou odezvu.

Dohromady s předkapelou zaznělo přesně pět skladeb. Ani dámské bubenické duo Rattle z britského Nottinghamu totiž na nějakou tu minutu nehledí. Svoje rafinovaně a přitom bez hráčských exhibic budované skladby splétá pozvolna, repetice si vychutnává do dna a obměňuje je či rozbíjí s promyšleným načasováním. Model dvou skromných bicích souprav s sebou pochopitelně nese hrozbu jednotvárnosti co do zvukových barev, ale Rattle se jí v dané časové ploše dařilo úspěšně čelit, a to nejen díky jistému, ale do popředí nijak tlačenému vokálu Katharine Brown. Otázkou je, co by s pozorností posluchačů udělal plnohodnotný koncertní set.

Thurston Moore Group takové starosti rozhodně mít nemuseli. Pokud jsem při domácím poslechu skladeb ze Spirit Counsel, přiznávám, trochu zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít. Hodinová kompozice Alice Moki Jayne, kterou Moore věnoval Alice Coltrane, Moki Cherry a Jayne Cortez, třem svébytným umělkyním a zároveň múzám svých slavnějších jazzových partnerů, se ukázala být nesmírně poutavým eposem, v němž bylo místo pro něžné ambientní mlhoviny i drásavé disonantní řinčení, dramatické i sotva postřehnutelné posuny ve zvukových texturách, meditativní hlukové stěny i melodické vyhrávky a úderné rockové riffy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Toho všeho je Thurston Moore samozřejmě už léta mistrem, ale nemenší uznání si zaslouží i členové jeho Group, s nimiž je po třech albech už téměř srostlý. Když proti sobě Thurston Moore, basistka Debbie Googe a kytarista James Sedwards stojí nakročeni a zuřivě túrují svoje nástroje pod dohledem Stevea Shelleyho za bicími, trochu v tom extatickém soustředění připomínají holandské The Ex, s nimiž ostatně Moorea pojí nejedna tvůrčí vazba. Ve volnějších, rytmicky rozostřených pasážích frontman diriguje své spoluhráče ke změnám kývnutím, v dalším momentě stojí oba kytaristé v pozoru čelem k publiku a se zavřenýma očima se oddávají vibrující zvukové vlně zalévající celý sál, jindy Moore vyrábí kvílivé feedbacky drže kytaru coby sbíječku. Vrcholná katarze pak nastává v okamžiku, kdy uprostřed uširvoucí, a přesto tak povznášející bouře hluku Moore objímá kytaru v naprostém odevzdání se moci hudby. Tehdy jeho výroky o rostoucí roli duchovního rozměru v jeho tvorbě dávají jasný smysl, stejně jako samotný titul nového alba.

Z něho pak zazněla ještě půlhodinová skladba 8 Spring Street, věnovaná památce loni zesnulého avantgardního kytaristy Glenna Branky. O něco hravější a rovněž skvělá, já ale ještě pořád zpracovával dojmy z té předchozí, a tudíž se moje napojení na dění na pódiu poněkud uvolnilo. Zkrátka se do mě tak intenzivních vjemů vešlo jen určité množství, což může být výtkou nanejvýš směrem k mojí emoční kapacitě, rozhodně ne vůči Thorston Moore Group. Ti ten večer předvedli nejen svrchovaně experimentální a vůči fanouškům dramaturgicky odvážné, ale především neobyčejně procítěné, vřelé, oblažující a jednoduše krásné vystoupení.

Info

Thurston Moore Group (us)
26. 10. 2019, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...