Články / Reporty

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

Šílenstvím do pekla (Oxbow, Sumac)

waghiss666 | Články / Reporty | 23.04.2017

Stárnu pozdě.
Jak jinak si vysvětlit, že na dny, kdy se to všechno dělo, si nevzpomínám? Listuju v kronikách psaných jazykem, kterému ještě rozumím, vytrhané stránky najdu později v archivu a vlepím je na jejich místo. Teď se mění čas. Neplyne. Jako tekoucí písek, co mrzne, praská, sype a kape. Jdu mu naproti, srkat ještě pár kapek vědomí2go z kelímku, před zamčeným klubem. Vyrazit pozdě a dorazit brzo? Klepu na mučírnu. Tohle se mi nestává.

Nejprve násilí. Připravenější od Inter Arma čekají Mastodon light, neználek nic a oba dostanou totéž. Hra na schovku za mlátícíma řepama a pikola schovaná někde v bloudění mezi post i black a math či thrash. Na trasách, co se neprotnou. Alespoň ne dneska, bohužel, neb co netrýzní, to sem nepatří. Tlak, co nejde spočítat a tepe riffama rozprášenýma na padrť, má zaútočit až závěrem. Do té doby ještě několikrát zešílíme, teď ale sbíráme síly na Oxbow.

Zase se vykrucuju ze slov. Co jiní umí nádherně a přirozeně, potřebuju odkulhat. Oni mají příběh, já jen najetý scénář. To oni hráli pod jevištěm premiéry. Já jen čtu a slýchám o reprízách. Není důvod k objímačce s nostalgií. Místo je tady a čas je teď, moje první poslední šance.
Už zase.
Tahy smyčcem, tmu zkraje pódia zahušťuje aromatická vůně orientu. Kytarový jekot zkratuje zevnitř. Dusím epileptika. Do záchvatu v rytmu prasojazzu vkročí jistým krokem Vévoda. Nic neříká, jen zabíjí pohledem nasraného pitbula nejzralejší jakosti. Smekne.
Yoke!
Kecy o nepopsatelnosti Oxbow podtrhuju až zpětně a ani rozpomínání se u poslechu novinky Thin Black Duke nepomáhá. Číst mezi řádky, luštit kvílení ve snaze pochopit výhrůžku smrdí sisyfovstvím. Po tlamě nikdo neschytal, ale všichni se báli, co přijde, až Eugenovi dojdou svršky. Atak rovnou za hranice vědomí, daleko od příčetnosti, za mříže cenící se ze čtyř holých stěn. Jestli existuje jazyk, kterým tohle popsat, kupte mi slovník. Bláznovo blues, bezprostřední psychopatie, noblesní záchvat v košili a kravatě. Pro tyhle psychopaty, jako je Niko, mám slabost, ten pán umí nestárnout. Špinavá hra gentlemanů. Jedinou desku jsem nedoposlouchal a teď už to chápu. Dopisuju kapitoly, pokračuju v příběhu, jehlu na asfalt. Až odteď mi u Narcotic Story konečně sepne. Konečně jsem se zbláznil.

fotogalerie z koncertu tady

Neumím si jinak vysvětlit, kolik barev Sumac, tělesa zodpovědného za nejbrutálnější (ne)hudební očistu, vyfiltroval až živák. Nenechte se mýlit – kosti praskaly a hrdlem Aarona Turnera promlouval sám ďábel. Klišé? Jestli Oxbow zhmotnili roky odžitého šílenství, pak následovat už mohlo jen samo peklo. Dokořán. Rozpustit asfalt, nemíchat hrudky, zakopávat a seškrabávat z podrážek tavící se tmu. Jako nažhavená struska kapající z oblohy, kterou tu a tam pročísne záblesk a nastíní, že i temno skýtá odstíny, které spočítá snad jen Nick Yacyshyn. Liché zlo za hranicí. Brian Cook zůstal ve Státech, čtyřstrunný záskok zhodnotili kuřáci jako nadbytečný, vždyť kdyby tam basák chyběl, znělo by to čitelněji, žejo? Nevím, kde jste byli vy, ale já byl tam a bylo to všude, jen asi o kousek jinde. Ne?

„There you go. I wrote a book into your book.“ (mr. Eugene S. Robinson)

Info

Oxbow (us) + Sumac (us) + Inter Arma (us)
20. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.