Markéta Kovaříková | Články / Recenze | 21.12.2023
Výrazné housle, intenzivní bicí a pronikavý hlas zpěvačky Saskie van der Giessen. To jsou charakteristické rysy amsterdamské kapely Labasheeda. Od svého vzniku má na kontě několik alb, se kterými se dostala nejen do místních podniků, ale také za hranice Nizozemí. Artrockové trio přichází s novou deskou Blueprints, ve kterém si užijeme i violoncello, marimbu a kontrabas. Různorodost písní, ve kterých se střídají rychlé melodie se zasněnými tóny, spojují texty o lásce, strachu i povzbuzení.
Hned první tři songy představují slušný rozjezd. „Nespěchej a raději si to dvakrát rozmysli.“ Poučná slova, jež album odpalují, pojednávají o čase, který nejde vrátit zpět, a poučuje o tom, že je důležité v životě nespěchat, jinak se nám může vymknout z rukou. Vážný text za doprovodu svižné melodie není typický pouze pro úvodní skladbu Fossils, ale pro celou stopáž. Po energických skladbách se dostáváme do lehké deprese, už samotné názvy některých dalších (Homeless, Vanity) naznačují, že se nejedná zrovna o přívětivá témata.
Skladba Minus Minus je o prolomení bariér, překonání studu a uchopení budoucnosti do vlastních rukou, což jsou slova, která někomu mohou otevřít oči, a zřejmě to je i jejich záměr. Hektické až překombinované tóny a text písně Procedure vypráví o tom, jak takový proces vlastně probíhá. Nejkratší skladba Curiosity je pozoruhodná tím, že je hudebně napěchovaná i přesto, že trvá jen něco málo přes minutu. Ačkoliv se hlas zpěvačky zdá být nepostradatelnou součástí, píseň Volatile nás přesvědčí, že to jde i bez něj. Zařazení instrumentální skladby je trochu riskantní, ale zároveň příjemnou změnou.
Labasheeda sází na kontrast ženského hlasu a melancholických tónů, což funguje skvěle. Také hloubka textů, které nutí k zamyšlení, paradoxně sedí k nejednoznačným postpunkovým melodiím. Stejně jako láska, která je ústředním motivem některých písní, může i album působit chaoticky, občas depresivně, dokáže vyvolat smutek, ale zároveň zalít pocitem štěstí. I proto tak baví a nechcete s ním přestat.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.