Články / Reporty

Slizká růžová apokalypsa (Festival otrlého diváka)

Slizká růžová apokalypsa (Festival otrlého diváka)

Jakub Kurnas | Články / Reporty | 11.03.2019

Konec světa fascinuje. Každá doba si apokalypsu představuje po svém a vlastní představu o zániku lidstva měla i osmdesátá léta. Nejlépe a nejčastěji ji formulovala filmová béčka. Nukleární holomajzna už ale nebyla v módě - režisér Chuck Russell proto převzal námět zapadlého padesátkového hororu, přidal do něj špetku konspirace a kýbl růžového škrobu a roku 1988 natočil Sliz.

Festival otrlého diváka, jehož tématem byl právě konec světa, uvedl film jako svou poslední projekci. A pojal ji ve velkém stylu: během promítání létaly kinosálem konfety a před plátnem se několikrát mihly filmové postavy ztvárněné organizátory festivalu, české titulky byly chvílemi vtipnější než originální znění. Zatímco diváci žužlali marshmallowny, které dostali od uvaděčů, v tuctovém americkém městečku se schylovalo k perné noci. Růžová hmota, která vznikla jako nepovedený biologický experiment americké vlády, začala požírat všechno, co jí přišlo do cesty.

A dělala to s přepjatou násilností, která tvoří páteř filmu. Sliz sice v některých scénách evidentně požírá jenom plastové modely autíček, to ale jen umocňuje vizuální humornost celého snímku. Scénář plný cynických vtípků je pečlivě vystavěn, během pomalu plynoucího úvodu vykreslí několik žánrově nepostradatelných postav: šerifa, kapitána fotbalového týmu i servírku z místního bistra. Jakmile některá z nich dostane dostatek prostoru získat si sympatie diváků, čeká ji krutá smrt. Detailní záběry znetvořených a oslizlých obětí neztrácí na nápaditosti.

Čím víc nevinných maloměšťáků hmota spořádá, tím je větší, zkáza se zdá být nevyhnutelná. Každé správné hororové béčko má ale pohledného sígra, který nejenže dokáže v poslední scéně sbalit nejkrásnější roztleskávačku, ale ještě u toho zachrání svět. Ve Slizu odbojného mladíka s mulletem à la Jágr a motorkou ztvárnil Kevin Dillon, známý třeba z válečného filmu Četa. Rebel se smyslem pro spravedlnost a problémem s autoritami má sice daleko k hloubce svého deanovského předobrazu, ale Dillonova andělská tvář, pro roli zdánlivě zcela nevhodná, to bohatě vynahrazuje.

Fakt, že spásu světa zajistí občanská neposlušnost a odpor vůči vládním agentům, dává filmu roztomile nepřístojný politický přesah. Růžový horor je plný vtipu, záměrného i nezáměrného, a byl padnoucím zakončením patnáctého ročníku „Otrlce“. Můžeme jen doufat, že skutečný konec světa bude podobně vydařený jako letošní žižkovský festival.

Info

Festival otrlého diváka 2019
5. - 10. 3. 2019
Kino Aero, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

redakce 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

redakce 13.07.2019

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

redakce 13.07.2019

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Pohoda 19, den první a shutdown pro všechny

redakce 12.07.2019

Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších současných společenských problémů za růžovou fasádou. Romantika na Pohodě.