Články / Recenze

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino | Články / Recenze | 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené. Daniel Prokop je mediálně známý sociolog zaměřující se na ožehavá politická a sociální témata. A jeho kniha je sice plná odkazů na kvantitativní průzkumy veřejného mínění (tabulek ani grafů se bát nemusíte), jako insider si je však dobře vědom jejich limitů, mnohé chybné metody v knize i rozkrývá. Výsledky těchto průzkumů se totiž dají velmi snadno postavit tak, aby vycházely, jak mají, anebo tak špatně, že o ničem nevypovídají. Záleží na tom, koho, kdy, jak na co se ptáte a jak výsledky interpretujete. Některé průzkumy se však vskutku snaží objektivně postihnout nepostihnutelné, a to tendence společnosti k určitému kolektivnímu jednání.

Slepé skvrny jsou místa na sítnici, které nám zabraňují vidět věci, nacházející se v naší těsné blízkosti. Zde jsou myšleny společenské neduhy jako chudoba, nekvalitní vzdělávání, špatný systém sociálních dávek, nedostupnost bydlení či genderová nerovnost. Ne že bychom o nich nevěděli, ale většinou nevidíme jejich skutečné příčiny a často ani důsledky. Autor se nám je snaží pomoci dohledat a spatřit je. Navíc jako angažovaný „veřejný intelektuál“ přichází i s návrhy možných řešení, jako je třeba menší zdanění práce a větší zdanění majetku. Řadí se tak mezi sociální vědce, kteří dnes poukazují na selhání ideologie věčného růstu a bludnost neoliberálních manter o tom, jak si je každý strůjce svého blahobytu.

Ekonomické i sociální nůžky jsou dnes až příliš rozevřeny a do sítě chudoby se chytá, třeba v podobě exekucí, spirály zadluženosti či sociální vyloučenosti, čím dál víc lidí, bez vyhlídky na světlejší zítřky. Bohatí bohatnou - chudí chudnou. Pokud se celkový ekonomický systém nezačne narovnávat a lidé nebudou mít podobné startovní podmínky, čekají většinu z nás hubené časy. Jsme tak zřejmě svědky fáze kapitalismu, kterým je oligarchizace politiky v čele s populisty Trumpem či Babišem, kteří hájí především své zájmy a ohýbají si zákony dle momentální potřeby. Přitom umně vytvářejí dojem, že hájí zájmy „většiny“ a zaběhlý pořádek. Ale co když se z tohoto „pořádku“ stal pořádný svinčík?

Prokop pobýval i ve Spojených státech, a tak může i srovnávat tamní situaci s tou naší. Celková tendence je bohužel obdobná - zneužívání státu politiky, vzestup nového populismu, snaha o polarizaci společnosti, eroze demokracie, ignorance klimatických změn, korupce, sílící vliv dezinformací či šíření kulturních stereotypů. Z našeho prostředí se dá jmenovat účelové šíření nepravdy o 80 % většině, která prý nesnáší migranty, což však neodpovídá žádnému reálnému průzkumu, ale populisté s tím rádi operují a poukazují tak na údajnou odcizenost „intelektuálních elit“ a vytváří zástupné kulturní války. Ty však jen překrývají skutečné společenské a politické problémy. Populisté pracují více s dojmy a emocemi než s fakty, ale lidé na to často slyší, protože strach a nenávist spojuje víc než pozitivní vize. Navíc se rádi pasují do role zástupců „fiktivního“ lidu, přestože nahrávají především zájmům oligarchie, bank a korporátů. Podobnými problémy se ve svých posledních knihách zabývají třeba novinářka Naomi Kleinová či antropolog David Graeber a docházejí v nich k velmi podobným závěrům.

Na jedné názorové misce vah jsou dnes zaslepení „konzervativci“, na druhé zase obdobně slepotou postižení „progresivisté“. Obě strany vidí svět prizmatem své ideologie, což obvykle nevede k rozumnému konsenzu, který je v demokracii nutností. Prokop se snaží o vyváženost, ale zároveň směřuje k potřebné změně než k udržování statusu quo. Důležitým motivem jeho práce je tak zamyšlení, jak realisticky udělat naší společnost spravedlivější pro skutečnou většinu lidí a ne jen pro úzkou elitu nejbohatších, a narovnat tak ekonomickou i společenskou nerovnováhu. K tomuto procitnutí a vyléčení z dočasné slepoty může snad pomoci i tato kniha plná ostrých dat, ale i vtipných metafor.

Info

Daniel Prokop - Slepé skvrny (Host, 2020)
web vydavatele

Obsáhlou esej věnovanou Slepým skvrnám najdete v magazínu Full Moon #111-112.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiskra nostalgie (Crywank)

Veronika Tichá 23.11.2021

Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili.

Napíšu tobě, ty zas mi (Gudrun Gut + Mabe Fratti)

Richard Kutěj 04.11.2021

Gudrun Gut a Mabe Fratti vytvořily svébytný mix experimentální elektroniky, ambientu a klubových vlivů.

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace