Rytmus kolektivního pokřikování (Remdik)

Potkany patria do diery tuhle polohu dotahuje skoro do extrému: deska je krátká, úderná, často primitivní v tom nejlepším smyslu slova a zároveň mnohem chytřejší, než se může při prvním poslechu zdát.

Boston, New York, bitky, policajti, dealeři, náckové. Jazyk, který se snaží přenést staré symboly do současného chaosu. Ve chvíli, kdy jiná část oi! scény sklouzává buď do prázdné pózy, nebo do reakcionářského blábolení, Remdik jdou stejnou slovní zásobou proti tomu: „Nebudeme sa s vami srať / keď česť Rómov pošliapavate.“ Remdik sázejí na princip skandovaného ultimáta, kde každá věta funguje jako kopnutí do dveří hospody. Je v tom cosi starosvětsky hardcoreového, víra, že píseň může být transparent, výhrůžka i morální stanovisko zároveň. Současně si kapela velmi dobře uvědomuje, jak absurdně podobný jazyk používají i lidé, proti kterým vystupuje. „Pustíme na vás psy,“ zní skoro jako převrácený slogan pouliční ultrapravice.