Místo smyslu další součástky mechanismu (Marek Šindelka)

„Nahlížela do temných útrob klavíru, jako by tam mohla objevit cosi zamlčeného, jakousi informaci, která jí byla zatajena. Tam někde, v systému anglické dvojrepetiční mechaniky, která svými kladívky, opakovacími pákami, jazýčky, pérky, bubínky, oříšky a plstěnými dusítky připomínala stokrát zvětšený aparát lidského ucha, pátrala po jakémsi smyslu, jenže nacházela jen další a další součásti mechanismu.“

Ada je elitní klavíristka a špičková šachistka – systémy, data a konstrukce hrají v jejím životě naprosto zásadní roli. Dospívala upnutá na pedantského otce perfekcionistu, také vynikajícího klavíristu, který to se životem vzdal ve chvíli, kdy si přílišným cvičením poničil ruku. Systémy něhy nejsou knihou o dcerách a otcích, nejsou ani románem o pravidly a soutěžemi svázaném světě koncertních umělců a umělkyň. Respektive jsou románem o obojím, plus ještě přibližně asi o tisíci dalších věcech. Jsou zasazeny do neurčitého období, jako by nebylo důležité, kdy se odehrávají, příběh je univerzální. Když má člověk pocit, že systému vyprávění přišel na kloub, tak se najednou objeví zcela nečekaný vjem plný magického realismu.

Systémy něhy jsou fascinujícím, podivuhodně neuchopitelným a unikavým románem, který do sebe čtenáře naprosto vtáhne a na konci ho vypustí zcela změněného, aniž by to sám tušil. Zamotal se do systému? Podlehl něze? Může mít vůbec něha systém? Záleží na tom ve světě, který je postaven na konzumaci ne-reality? „Máme kolem sebe měkký polštář technologií, které nás neustále opečovávají, a přitom se v nich můžeme lehce ztratit a zapomenout na cit,“ říká v pořadu Mozaika na Českém rozhlase Vltava autor o knize, na které prý pracoval deset let. Vyšla v pravý čas.