Tanec mezi kameny marimby (Chloé & Vassilena Serafimova)

Středně velký sál Paláce Akropolis zeje ještě krátce před osmou prázdnotou. Těch pár lidí, kteří posedávají na připravených židlích, dokáže stěží zaplašit pocit zmaru, který s sebou kulturní podnikání často nese a který se nevyhýbá ani zavedeným akcím typu multimediálního festivalu Spectaculare. Společné vystoupení ikony francouzské elektronické hudby Chloé a multiinstrumentalistky bulharského původu Vassileny Serafimovy je očekávané coby jeden z vrcholů jubilejního desátého ročníku přehlídky, jejímž duchovním otcem je Josef Sedloň. V tuto chvíli se však zdá, že to bude večírek pro maximálně pár (desítek) zasvěcených.

O zahájení se stará dvojice Michal Rataj a Oskar Török, která zabírá prostor před pódiem. Jde o vystoupení, které kombinuje předpřipravené prvky a čirou improvizaci - celé se nese na vlně seversky chladného ambientu, který má místy blíže k elektroakustické hudbě. Törökova trumpeta místy upomene na tvorbu Nilse Pettera Molværa, v rytmičtějších částech setu vytane na mysli dávné spojení DJe Krushe s Tošinorim Kondem. Největším limitem se ukazuje být délka jednotlivých skladeb, která neumožňuje rozvinutí potenciálu spojení obou osobností. Ty tak zůstávají uzavřeny ve svých hudebních světech, které jsou vůči sobě prostupné jen velmi omezeně.

Jinak je tomu v případě hlavních hvězd večera. Chloé Thévenin a Vassilena Serafimova se poprvé potkaly v roce 2017 při práci na projektu aktualizace tvorby Stevea Reicha. Právě tehdy se zrodil jejich unikátní společný jazyk, v němž se mísí rozdílné hudební tradice a spíš než technická virtuozita v něm hraje prim intuitivní vyciťování toho druhého. Podobný přístup lze sledovat i v živém provedení skladeb z dva roky staré desky Sequenza. Serafimova na své části pódia doslova tančí mezi několika stanovišti, která jsou kromě ústřední marimby osazena několika bateriemi perkusí, je tu i zvonkohra či hang. Mezi její vrcholné kousky patří simultánní hra na marimbu a činel osekané bicí soupravy.

Oproti své hráčské partnerce působí Chloé mnohem soustředěněji, nicméně i v jejím prostoru vymezeném hradbami elektronických nástrojů panuje lehkost. Kromě hraní na syntezátor a ovládání předpřipravených částí skladeb spočívá role Francouzky ve smyčkování živě vzniklých frází a jejich následném vrstvení. Je mozkem, který v řadě dvojic na elektronické scéně funguje v protikladu k živelnějšímu elementu. Spojení Serafimovy s Chloé je však hierarchické maximálně na plakátech, na pódiu jsou si rovnocenné.

V souvislosti s audiovizuálním charakterem festivalu Spectaculare je třeba vyzdvihnout povedenou vizuální stránku koncertu, která zahrnuje světelný design Ondřeje Byloka a minimalistické projekce VJe Aeldryna. Stejně jako hudba ústředního dua, představuje i tvorba člena kolektivu Lunchmeat a někdejšího spolupracovníka Lenky Dusilové spojení analogových a digitálních aspektů. Z uměleckého hlediska si pražské vystoupení francouzsko-bulharské dvojice lepší zarámování snad ani přát nemohlo. Ve vzduchu tak zůstává viset jediná otázka: kde bylo sakra více lidí?