prof. Neutrino | Články / Recenze | 23.12.2022
Čas od času se objeví publikace, která chce komplexně popsat vesmír, život a vůbec a nemusí jít zrovna o sci-fi. Kvantový fyzik a „strunový“ teoretik a autor bestsellerů Elegantní vesmír (2001) či Skrytá realita (2011), Brian Greene, se o něco takového pokusil ve své zatím poslední knize Až do konce času. A bere to od velkého třesku až po velký krach.
Dozvíte se v ní, že základem dynamiky vesmíru je „entropický taneček“, o jehož směřování a podobu se přetahují dvě termodynamické síly – nukleární a gravitační. Vše pak obklopuje temná hmota, která je však pouze teoreticky předpokládaná, nikoliv skutečně pozorovatelná. Kvantová fyzika totiž pracuje s pravděpodobností, nikoliv se skutečností. Veškerá hmota tak dle inflační teorie směřuje k entropii, tedy ke konečnému rozpadu… Bez obav, ještě máme několik miliard let, než se rozpínající se vesmír zhroutí do sebe. Ale může to být i jinak.
Greene řeší vesmír, taky původ života, vznik člověka a vědomí. Pouští se dokonce, coby syn hudebníka, do teoretizování o umění. Paradoxní je, že vše – živé i neživé – se skládá ze stejných elementárních částic, takže rozdělení na živou a neživou hmotu je pouze efemérní konstrukt lidské mysli. Autor rovněž jako správný vědec přiznává, že věda umí pozorovat a vypočítat například děje probíhající v mozku, ale už nedokáže říct, kde sídlí vědomí a co to vlastně je.
Teoretická fyzika, pokud je poctivá, může pouze naznačovat, nikoliv tvrdit, že má objektivní pravdu. V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku. Zdá se, že vesmír a život je stále plný záhad a skutečných objasnění jen minimum. Vesmír a život tak zůstává pořád velkým dobrodružstvím.
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.