Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Více než deset let po canneském vítězství se Strýčkem Búnmím se Apichatpong Weerasethakul vydal do Kolumbie - a na magickou výpravu vzal i Tildu Swinton.

Demi Mortuus, coby člen Sanctuary crew, která pořádá goth friendly koncerty, festival Prague Gothic Treffen a parties Batsave či Dark 80s, nás pozve nejen do Futura a nejen mezi gotiky.

V psychedelickém fialovomodrém světle se dějí věci. Hranice mizí a beze slov se vynořují nové konexe.

Těžko sledovat, kdy se shluky not opakují a kdy obměňují, klíčem jsou drobné, neustálé posuny. Je ta hudba pořád stejná, nebo nekonečně proměnlivá?

Kdopak by neslyšel o pražské synthpopové skupině Death by Ren. Formativní písničky z kytaristova notýsku.

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Skupina February vydává své druhé album. Jejich hudba se pochopitelně vyvíjí – na nové desce si zkouší prvky math-rocku.

Fujaré je dobrovolná občanská aktivita, Fujaré to baví, Fujaré se zajímá o svět, Fujaré nemá vlastní prostor, Fujaré je neziskovka.

Na které filmy se těší naše filmová redakce a které doporučuje ke zhlédnutí?

Ihned po shledání se starými známými v hospodě na jaroměřském letišti rozpoutá hádku tvrzení, že Josefstadt je nejotevřenější alternativní festival u nás.

Aktuální UK bass, grime, drill a drum and bass a velká stage na nádvoří pod sluneční palbou v kontrastu plně obsazených arkád historické budovy. Skvělé místo.

Ostravské dny nejsou jistě tak masovou záležitostí, jako třeba Colours, ale jejich publikum je zasvěcené. O festivalu i dalších věcech promluvil Ivan Bierhanzl.

Typy, které si zjevně přijely do Hradiště hlavně zachlastat a ve své tuposti klidně vybučely i legendární Galinu Kopaněvu, mě od LFŠ na pár let úplně odradily.

Dobrou událost nedělá jen vychytaná dramaturgie, na stejné úrovni stojí i věci okolo. Jen víc takových akcí!

Posledních několik dní mám pocit, jako bych se nacházela v obrovské počítačové hře. Nebo možná trochu jako ve filmu.

Vidět tři mexické filmy za jeden den se ale ukázalo podobně zničující jako vypít naráz celou láhev Tequily a citron si nakapat do očí.

Všech jedenáct členek dívčího sboru vybralo svou oblíbenou píseň a nadto přidaly jedno guilty pleasure.

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.