Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…

Po poslechu skladeb jako Isyantar nebo Yalnız Ölü Balıklar Akıntıyı Takip Eder budete chtít jediné: vidět je na pódiu.

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.

Robin Kvapil uvádí do kin svůj nový film More Miko, ale znát ho můžete i ze skupiny To žluté, co máte na kalhotkách. Jedenáct oblíbených písniček.

Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.

Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?

Koho jiného se zeptat na tipy, kam zajít ve štatlu? Bary i kérky, vybírejte.

Jihoamerická saxofonistka se představí v rámci festivalu JazzFestBrno a nám představila své zásadní hudební inspirace.

Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...

Přehlídka vzešla z kolektivu okolo místního record storu Velvet Music Leiden, který, jak už je z názvu patrné, má blízko k The Velvet Underground.

Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.

Na nové desce se věnují skutečným i fiktivním příběhům postav, které zažívají různé podoby fyzického či psychického násilí. Rozhovor.

Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.

Neúspěch jako odrazový můstek k něčemu novému? To je hlavní myšlenka debutové nahrávky multiinstrumentalisty Michaela Marka. Optali jsme se víc.

Vilém Spilka je člověk, který čas rozhodně nemarní. U jeho „rajzovacích“ tipů se tak můžete spolehnout, že nepůjde o ztracený čas.

Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...

Cítíme se osaměle, protože příliš plánujeme? Protože se nedokážeme uvolnit a udělat něco živelného, nepředvídaného?

Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.

Je k dostání pouze na vinylu, přičemž něco zbývá i ze stokusové limitky, jejíž součástí je ručně číslovaný a signovaný grafický list od Františka Skály.

Ve vstupní prohlídce tentokrát rozjímáme nejen o hudbě, ale i včelaření nebo kapitálu.