Směska country a rapu, třídenní párty, tajemná kapela z Chicaga, Fly Pan Am nebo Ars Electronica, to doporučuje Vašek Kokeš.

Co by jiní dali do kategorie guilty pleasure rovnou, dává zpěvačka Mira Lu Kovacs do výběru svých deseti oblíbených skladeb.

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Lublaňský MENT, jeden z nejzajímavějších a nejvybranějších showcasů v Evropě, má za sebou další povedený ročník a zase to bylo nejlepší.

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Třináctidílné Requiem je v českém překladu těsně před svou polovinou a zatím to vypadá, že Millsovo tvrzení, že jde o „démonickou Hru o trůny“, sedí.

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.

Padá pevnost Evropa, něco si přej. Letošní ročník CTM ovládly nezápadní projekty.

Jan Vegy Táborský spolu s Fvtvre podpoří služebně mladší kolegy z Guilty Echoes na brněnském křtu desky Learning to Swim. Před zastávkou v Kabinetu Múz ještě jeho desítka srdcovek.

Která nejlepší kapela na světě bude mít brzy koncert v Praze? Kam na rajz radí Trochtýna Kristová.

Myslím, že hlavně Ryan chtěl, aby deska There Is No Year byla víc syrová a punková, jenže písně, které jsme dělali, nás zkrátka vedly jinou cestou.

Na CTM se nevyplatí jezdit na hvězdy – ano, jsou tu, ale daleko důležitější než výběr z výročních žebříčků jsou neokoukaná jména, která dostávají rovnocenný prostor.

V programu slovinského Mentu najdete chuťovky od belgické rapperky s kapverdskými kořeny po baskického hráče na akordeon. Ruský blok?

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.

Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku.

Už strašně dlouho se chci podívat do Istanbulu. Nepamatuji si, kdy to přesně začalo, možná jsou na vině knihy série Ve stínu pádišáha, možná bondovka Srdečné pozdravy z Ruska...

Peter Michel alias Hibou píše hudbu, která má hlavně konejšit. Svou třetí sólovku Halve přiveze do pražské MeetFactory, své oblíbené skladby servíruje hned.

„You know who's back up in this mothafucka.“ Když se řekne metalcore, naskočí mi okamžitě Darkest Hour.