Clinic, klinická smrt a naděje

Čičaci už potřetí exponovali svoji celoroční klubovou snahu na Hlubině v rámci Chee Chaak Festu. Letošní ročník sliboval hodně, s Clinic a No Joy jako headlinery šel mnohem dál, než si tenhle promotérský kolektiv kolem lidí z At Bona Fide mohl před dvěma lety na prvním ročníku představit.

Začínat s OTK, kteří v Ostravě nehráli několik let, se ukázalo jak dobrý tah, takže už v sedm večer se nezdál areál prázdný - k tomu, že mám špatný odhad na počet lidí, se dostanu později. Ondřej Ježek klasicky rozevíral svůj špalíček laskavě dementního humoru, který v tamdemu s noise rockem v podstatě definoval náladu obou dnů. Hit za hitem, cover Naquei Manou a dobrá forma spolehlivě ukojily absťák, který se tady absencí koncertů OTK vyskytoval.

Les Spritz od poslední návštěvy v Planu B v prosinci 2013 vyměnili kytaru za syntezátor a ukázalo se, že to je jen dobře - minimal, noise, energie a pizza pasta stereotypní vtipy. Místo odpadnuvších New Candys proběhlo nahecované předkolo na sobotu avizovaného flunky ballu. Těžko popisovat, tuhle alkoholickou variantu vikingských šachů je třeba vyzkoušet, i když sám na to nemám odvahu.

No Joy, pátečnímu headlinerovi, absolutně nesedly zvukové podmínky prostoru na Hlubině, což ale nemění nic na tom, že tenhle kanadský shoegazový revival zahrál asi nejnudnější koncert festivalu. Věřím, že v klubu to bude o sto procent lepší, ale po takovém koncertě člověk ztratí zájem kapelu dál sledovat. Náladu spravili Don Vito, německá sázka na jistotu. Kapela se přesunula ven, kolem ní a aparátu se utvořil kruh diváků a energie stříkala vysoko nad areál. Jasně, možná jde o prvoplánový a divácky vděčný koncept, ale právě tu energii nepopřete. V pátek jsem stihl už jen The Dirties, namachrovaný, ale zároveň zábavný italský rock'n'roll. Nic proti ničemu.

Sobotu samozřejmě provázela všudypřítomná kocovina, která se pomalu vlévala do spokojených vod jedné či další promile. India čím dál víc dokazuje, že je naprosto světová kapela dokonale nevtíraným způsobem, obratně se zažírá do povědomí i podvědomí. India působí jako kapela s velkým K, jako vyústění všech předchozích, které Kopáček, Sokol a Bejbiš měli. A rozhodně jich nebylo málo.

Roztomilá pozornost Čičaků pro kapely, totiž domácí slivovice s etiketou uzpůsobenou konkrétní kapele, společně s příliš mnoho kámošema zaměstnala až do koncertu Clinic, který byl z mojí strany absolutním vrcholem festivalu i celého snažení pořádajících. Dokonalý set, průřez takřka celou diskografií, úsměvy tak tak viděné skrze povinné kapelní roušky. Velká kapela v malém rybníku - bohužel, tady analogie nefunguje tak, jak to známe ve rčeních. Sobotu jsem zakončil zápasem Gride se Sheeva Yogou, soubojem generací. Zábavná a vděčná podívaná, vypralo se řádně.

Párkrát jsem v textu lehce naznačil určitou hořkost z návštěvnosti. Nebudu k tomu nic psát, ale připojím vzkaz od Chee Chaak Tips:

Dík, že jste přišli a užili jste si to. Letošní Číčak byl provar jako prase. Riskli jsme to s velkýma kapelama, pozvali Clinic, kteří přiletěli přímo z Liverpoolu, a bohužel se to nesešlo s návštěvností. Zábava to byla ale tak či tak, akorát se teď uvidíme dost málo, jelikož vyděláváme kasu, jak se dá. Pokud se vám nás zželelo, nebo nám prostě jen chcete pomoct, protože jsme fajní, máte dvě možnosti:

- uspořádat benefit. První už je naplánovaný na 20. července v Praze, zahrajou Planety, Laundered Syrup a Světlo. Další bude v Ostravě a Přerově. Kámoši pro kámoše.

- klidně nám poslat kasu. Číslo účtu je 2900976008/2010, ale nemůžeme vám zaručit, že vám za pětikilo pošleme Peťovu prasklou strunu.

Dík, jste nejlepší.