Colours pyčo III.

Vidina posledního dne, vidina koupele v něčem jiném než ve vlastním potu, vidina postele a střechy nad hlavou, přítelkyně... Asi stárnu či co. Ještě se začnu těšit do práce a budu zralý. Na ránu z milosti. Nohy už necítím a stan více méně přežil. Bouřka se Ostravě vyhnula a dneska by to mohla vzít po stejné trase. Ale modlení ještě nikdy nikomu nepomohlo a pokud jo, tak nikdy k ničemu dobrému. A plovoucí podlaha ve stanu je luxus, který si může dopřát kdokoliv alespoň stejně nešikovný jako já. Jinak se ale sobota, pro mě původně papírově nejslabší den, vydařila nad očekávání. Tři slova, Hitchcock, Augustines, Rudimental. Protože schovat se přes polední žár do klimatizovaného sálu je prostě na pohodu a Okno do dvora je klasika oprávněně. Protože hymnické ataky Augustines byly strhující jako máloco. A Rudimental? Celý rok vymetám kdejaký alternativní koncert mezi Meetem a Akropolí a občas člověk dovolenou prostě potřebuje. Někdo si jede válet šunky k moři, někdo si tu šunku strčí do bagety a jede na Colours. Žrát ty největší hnusy v jednu ráno, pořádně se nevyspat, nealko tekutinu potkat jen při smývání třetí vrstvy potu - prostě takový reverzní detox. A zapařit na Rudimental nebo jinou rádiovou děvku (dle momentální nabídky) k tomu prostě patří. Takže sorry Gallon Drunk. Jasně, při pohledu na stage to vypadalo, že přistěhovalci už jsou tady. Při poslechu to znělo jako mix (čti vykrádačka) všeho možného. Ale člověk to nesmí vidět tak černě. Koncertu v podstatě řetěz nepadal, hlasový projev vokálistů skvělý a show definující slovo energie. Clean Bandit to potom měli těžké. Až nemožné. Stejně jako mé zničené nohy nesoucí mé já do stanového městečka. Úspěšně.