Mají Czech music crossroads smysl? Možná zbytečná otázka. Mají. Jména akreditovaných hostů jsou zvučná a hodná obdivu, příspěvky na konferenci místy nevyrovnané, ale.
Absolvování středečního programu na Crossroads mělo být povinností pro každou kapelu, která byť jen trochu uvažuje nad tím, že by ráda za humna. A vlastně pro každou, jejímž cílem je, aby se o nich vědělo a občas napsalo.
Prostor totiž dostali především zahraniční hosté, představovaly se ale i česko-slovenské projekty na podporu muziky, světové festivaly a showcase. Tudíž několik pojmů, které by si měli hudebníci zapsat za uši nebo alespoň do deníčků. Exportní projekt Českého rozhlasu Czeching, nově vznikající Czexport Office a především slova Gerarda Seligmana, který měl pro hudebníky z celého Crossroads nejzásadnější přednášku.
Dřívější ředitel Womexu živě komunikoval s publikem, šel někdy až na dřen hudebního businessu, ve své prezentaci uváděl dobré i špatné příklady promo fotek, info sheetů, obalů desek, radil, jak jednat s novináři, jak na prezentaci kapely, mnohým publicistům mluvil jistě z duše. Doufejme, že byla jeho přednáška natáčena, mnohým by otevřela (snad) oči.
Další novinkou letošních Crossroads byl speed dating, hudební seznamka, kterou by byl hřích nevyužít. Zájemci dostali možnost se seznámit se zahraničními odborníky a promotéry, zeptat se na radu, zkrátka navázat potřebné kontakty.
Takže mají Czech Music Crossroads smysl? Možná zbytečná otázka. Mají. Jména akreditovaných hostů jsou zvučná a hodná obdivu, příspěvky na konferenci někdy nevyrovnané, přesto si lze z každého alespoň několik nových poznatků odnést a mnohdy ani nepustíte tužku z ruky. Vzhledem k nevelké návštěvnosti vládne téměř rodinná atmosféra, o zúčastněné je dobře postaráno, a když k tomu připočteme genius loci, plusy převažují.
Nad výběrem kapel na showcase lze sice vést debatu, ale co člověk, to názor a je až dobrodružné sledovat, jaké plody přinese přehlídka v následujících měsících.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.