Články / Rozhovory

Curk: Většinou je to o lidech

Curk: Většinou je to o lidech

Veronika Miksová | Články / Rozhovory | 22.04.2024

Na Davida Jirku alias Curka mě na prachatickém festivalu Vivat Vila upozornil kamarád zvukař, který mu dělal koncert. Charismatického kluka z Jihlavy sotva přes dvacet nebylo úplně snadné rozpovídat, než mi došlo, že všechno podstatné ze svého vnitřního světa sublimuje do své hudby, což v dnešní době plné prázdných řečí potěší. Tři EP, která zatím vydal, rozhodně stojí za pozornost, ať už na nich rapuje v angličtině nebo se pouští do českých textů. Výsledkem je organická směs rapu, indie a popu, ale i inspirace jazzem a punkem a téměř nikde nechybí elektrická kytara jako primární nástroj.


Jak ses dostal k tomu, co děláš?
Když mi bylo deset, chtěl jsem hrát na bicí. Ve dvanácti jsem k narozeninám dostal kytaru a chodil asi pět let do zušky. Začátkem puberty jsem začal víc poslouchat rap, ale ke kytaře jsem se pak stejně vrátil. V patnácti jsem chtěl něco tvořit a rapovat. Zásadní byla asi ta kytara.

Slyším u tebe hodně různorodou inspiraci.
Inspirují mě věci z různých žánrů, v hip hopu třeba Madlib a MF DOOM. Vždycky jsem měl rád Pink Floyd a celkově kapely a umělce z dob okolo 70. let, třeba King Crimson. Pak The Smiths nebo Joy Division. Z novějších určitě Radiohead, dále třeba King Krule, to mě dost baví, asi je to hudba inspirovaná hip hopem, ale jsou tam i nějaký jazzový a punkový prvky. Nebo třeba Yves Tumor. Z aktuálních českých rapů se mi líbila nová deska MC Geye, O tatínkovi, který usnul. Přišla mi hodně jiná oproti jeho dřívější produkci, navíc se mi líbí, že si dělá beaty sám.

Tvoje vůbec první vystoupení proběhlo v DIODu. Jak ses k tomu dostal?
DIOD je divadlo otevřených dveří v Jihlavě, kde se konají různé kulturní akce, je to kousek od hokejovýho stadionu Dukla. Dostal jsem se tam přes Elenku, kamarádku, která tam pracovala. Oni začali pořádat během covidu takovej formát Music Box a sháněli hudebníky, aby mohli natočit nějaké koncerty a udělali se mnou i rozhovor. Skrz to mě pak pozvali další lidi na nějaký koncerty a pak se to nabalovalo. Tohle byl první impuls. Odehrál jsem v létě nějaký koncerty, pak v brněnské Kafaře a Music Labu přes Honzu Těsnohlídka.

Z tvé hudby cítím, že ji nebereš jako způsob, jak se prosadit, ale spíš jako prostředek, jistou formu terapie. Jak to vnímáš ty a jak pohlížíš na dnešní dobu posedlou sebeprezentací?
Kdybych se tím mohl živit, tak by to bylo super. Ale zároveň mi přijde dobrý mít zadní vrátka. Teď mám radost, že mě sem tam lidi poslouchají a zvou mě na akce. V rozhovoru pro DIOD v Jihlavě jsem řekl, že to vnímám spíš jako koníček, ale to bylo vůbec mé první vystoupení, rok 2021. Proměňuje se to. Jinak mně úplně není přirozený se pravidelně prezentovat na sítích. Dělám to účelově, když třeba udělám novou písničku nebo video. Ale sebeprezentace je důležitá.

Jak bys popsal žánr, ve kterém se pohybuješ? Cítím tam dost velkou proměnlivost. Soul, rap, r’n’b , hip hop, indie rock, elektronické prvky.
První EP On the Way je víc hip hop. V té době jsem hodně rapoval, rok 2020, ale jsou tam i věci z roku 2019. Beaty jsem si dělal sám, snažil jsem se udělat zajímavou produkci, ale používal jsem i nějaký samply a smyčky s bubnama. Pak jsem se vrátil ke kytaře, což ovlivnilo další dvě EPčka. Refuge je víc kytarový. Poslední EP The Globes asi není výrazně odlišný od toho druhýho, ale snažil jsem se hodně experimentovat s různýma zvukama, aby produkce byla různorodá.

Jaký máš základní vybavení?
Používám kytaru Fender Squire Stratocaster. Mám lampový desetiwattový kombo Vox a nahrávám to všechno na jeden mikrofon Shure SM 57. Skládám si to sám v softwaru FL Studio, používám různý digitální synťáky, efektový krabičky, většinou vibrato efekt, overdrive a analogovej delay.

Většina tvých textů je v angličtině, která je na velmi dobré úrovni. Ale poslední dvě písně, Ocelový stromy a Zítra se vrátím jsou česky. Jejich poetika mě dost baví. Jak to vidíš s volbou jazyka dál?
Na začátku jsem psal v angličtině, protože mi přišlo, že se za cizí jazyk můžu schovat. Že to neřeknu úplně naplno. Když jsem ale začal hrát koncerty, tak v momentech, kdy mluvím mezi písničkami, mi přišlo divný přepínat mezi jazyky. Takže zkouším texty v češtině a chtěl bych v ní příští rok vydat nový EP.

Jaká jsou tvá témata, kolem čeho se textově točíš?
Většinou je to o lidech, o jejich vztazích a tak. Nejčastěji píšu ze svojí perspektivy, když se stane nějaká událost, co mě inspiruje. Texty nezní vyloženě optimisticky, i když se snažím myslet pozitivně. Negativní emoce mě asi inspirují víc.

Na Soundcloudu jsem našla track off it (w/curk), hodně povedenou spolupráci s inhalemyflower. O co jde?
Psal jsem si s jedním kamarádem z Ameriky, kterej taky tvoří hudbu (Zyxalag), a on mě seznámil s Dylanem (inhalemyflower). Chtěli jsme udělat něco všichni společně, což nedopadlo. Jednou jsem ale Dylanovi poslal beat s kytarou, on do něj zarapoval a tak vznikl tenhle track.


Kromě písní z ípíček je na Soundcloudu i pár dalších zajímavých. Třeba Zeď, kam jsi zakomponoval nahrávku s narážkami na Coveyho 7 návyků skutečně efektivních lidí.
To je z přednášky během karantény z předmětu Prosociální etika. Řešili jsme, jak komunikovat s lidmi. Byl to nějaký externista, už si nevzpomenu kdo, původně jsem si to nahrával, že se z toho budu učit, ale pak jsem to použil v tomhle tejku.

Tvá EP mají zajímavé obaly a k několika písním máš videoklipy se zajímavou lo-fi estetikou. To si děláš sám?
Některý fotky, co mám na obalech, jsem dělal já, poslední cover s červeným balónem na modré obloze k The Globes, fotila moje máma. K písni Understand jsou použil jedno stažené experimentální video, ostatní jsem točil já, někdy pomohl kámoš. Často jsem točil na mámin foťák, ale poslední video k písničce Zítra se vrátím je na kazetovou kameru Sony Handycam, kterou jsem se v létě naučil převádět do digitálu. Tak jsem s tím trochu blbnul. Některý klipy jsem točil během karantény, to jsem ještě chodil na gympl v Jihlavě, je to všechno točený tam.

Pocházíš z Jihlavy – vracíš se tam, vzniká tam něco hudebně zajímavého? Co komunitní centrum Silo? Byla jsem tam v rámci MFDF, když tam byli malí nakladatelé.
Vím o 58G a Pio Squad. Jinak to moc nesleduju. Mám pár kamarádů, co dělají beaty. Přijde mi fajn, že Silo funguje, působí na mě trochu brněnsky, místo, kde se konají od loňského jara akce a lidi se tam můžou scházet.

Studuješ fytotechniku na Mendelově univerzitě. Co tě na tom baví?
Je to obor týkající se rostlinné výroby. Jsou tam předměty botanické a pak o životním prostředí. Třeba agrometeorologie, agroekologie, probírají se tam okolnosti pěstování rostlin, samotný pěstování. Je to částečně zemědělský obor, částečně ekologický. Líbila se mi celkově Mendelka a baví mě pěstovat rostliny. Po bakaláři bych asi chtěl na zahradnickou fakultu, kde se víc řeší okrasné rostliny a pěstování ne tak ve velkém.

Takže si pěstuješ rajčata, bylinky a další? A ze semínek předpokládám, baví tě ten proces.
Přesně. Zkoušel jsem i tabák, ale zmrznul.

Info

Curk
Souncloud

foto © se svolením Curka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marin Lalić (Bear Stone): Všetko je veľmi uvoľnené a bez stresu

Lucia Banáková 11.06.2024

Chorvátsky prírodný i festivalový unikát pre priaznivcov stoner a psychedelického rocku. Interview.

Pořadatelská: Tomáš Vobořil (Marienbad Film Festival)

Viktor Palák 07.06.2024

Co čekat od letošního ročníku již zavedené přehlídky v Mariánských Lázních? Svůj ideální festivalový den – a mnohem víc – vykresluje programový ředitel festivalu.

Randy Armstrong (Red): Plán B neexistuje

Dan Sywala 06.06.2024

Od té doby vydali dalších sedm alb, neměli žádné velké excesy, i když se jim nevyhnuly ani hodně mizerné dny, včetně jednoho pražského. Rozhovor.

Jonas Almén (Royal Republic): A najednou tam jsem!

Eva Karpilovská 03.06.2024

Sedmnáct let v nezměněné sestavě a čerstvě páté studiové album LoveCop mají za sebou švédští rockeři Royal Republic. Rozhovor, brzo živě na Rock for People.

Tomáš Poprik (ObrFest): Baví mě potkávat usměvavé lidi

Mariia Smirnova 28.05.2024

Letos přibude scéna na Trchové zahradě, kde mezi jahodami a pod třešní budou divadla, workshopy a v pozdějším odpoledni koncerty převážně ženských interpretek.

Doug Robb (Hoobastank): Jak velí upřímnost

Eva Karpilovská 22.05.2024

„Já měl třeba vždycky trochu problém označovat nás za umělce. Jsem prostě jen člověk, co dělá hudbu.“ Rozhovor s frontmanem kapely Hoobastank pro Full Moon.

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace