D-d-d-d-d-d-oechii (Splash! 2025)

Ani nezahlédnu, kdo do mě prudce naráží, a kelímek mi letí z ruky neznámo kam. Asi třicet lidí přeskakuje zábrany mezi bezpečnostními sektory a sprintuje. Bezradná security to brzo vzdává. Na podobných komerčních akcích už poměrně vzácný projev občanské neposlušnosti s rizikem strhnutí drahé pásky už první den. Agresí podpořenému nadšení se ale nedivím. Ken Carson, odchovanec Playboi Cartiho z Atlanty, je čistě funkční hudba – pozvánka do divokého moshpitu se zářícími světlicemi bez ambicí vstřebávat hudbu jinak než násilím, potažmo skrz žár ohňů na scéně. V působivých kulisách festivalu Splash mi celý moment vykouzlí zlověstný úsměv na tváří – vzpomínám na nekonečné moshpity Rock am Ringu. Němci tohle prostě umí.

Muzeum monumentálních důlních strojů Ferropolis hostí za rok desítky menší akcí, z pohledu mezinárodní hudební scény vyniká či vynikal metalový Full Force, nedávno zaniklý elektronický Melt a rapový Splash. Všechny tři značky vlastní Goodlive GmbH, německá agentura a promotér spravující hned několik dalších eventů, včetně masivního Superbloomu v Mnichově. Hodnotit takový festival podle měřítek podobně navštívených akcí jako Pohoda, Rock for People nebo Colours of Ostrava je ale zbytečné. Standard gastronomie, doprovodného programu a obecné festivalové imerze je o tolik níž, že po saturaci distorzovanými beaty Kena Carsona a nekonečného warm-upu britského DJe Nemzzz míjíme pár aktivačních zón brandů a míříme k břehům jezera Gremminer. To obklopuje prakticky celý areál a nabízí magická zákoutí s jednou menší DJskou scénou. Tady se ukazuje skutečné zlato areálu, a to nejen při západu slunce. Zanedlouho začíná SchoolboyQ – poslušnější atmosféra, mileniálské publikum a striktní bars jsou výborná předzvěst headlinerky.

fotogalerii z festivalu najdete tady

Doechii své předchozí německé vystoupení absolvuje v klubu Lido v Berlíně s kapacitou šest set lidí. Jen osm měsíců nato headlinuje festival, který loni ve stejné velikosti fontu absolvoval například Playboi Carti, hrající letos v berlínské Uber Areně s kapacitou sedmnáct tisíc. Rostoucí rapové komety ovlivněné cenami Grammy si všímá i Reddit: “Kinda insane that she’s big enough to headline a relatively big festival without even having released her debut album,” píše Yingking ke zveřejnění Doechii jako headlinerky čtvrtečního dne. Booking dává logiku. Jednak se mezi Glastonbury a Roskilde pohybuje ve vhodném časoprostoru (situace, která se pro Splash nemusí dlouhé roky opakovat), roli pravděpodobně hraje i zavázání si umělkyně na další německou etapu s Goodlive anebo jednoduše to, že Splash chce být, jako už tolikrát byl, napřed. Do páté řady se na jednu z nejznámějších raperek na světě pohodlně dostáváme dvacet minut před vystoupením. Důvod, proč na Splash míříme, se tak potvrzuje. Víme, že je brzo.

Doechii pro Splash volí, nebo spíše finančně optimalizuje, zásadně osekanější a starší show než pro Glastonbury i Roskilde. Rostlinami pokrytá scéna s výtahem odkazuje na Swamp Princess estetiku, chybí tanečníci a tanečnice, které doprovází novou show před velkými reproduktory v aktuální scénografii. Rapový festival tak dostává, poměrně adekvátně, velmi syrovou show. V setlistu, kde nechybí freestyle America Has a Problem od Beyoncé, příhodně a pro někoho překvapivě nezazní popová Anxiety – odkaz k hitu Somebody You Used to Know, jehož melodie tak znovu boří hitparády. Chybí? Ani ne. Verbální projev a stage presence Doechii jsou bezchybné. Ovládá mimiku, gesta a po scéně se pohybuje zcela suverénně. K publiku sejde jen jednou, na patnáct sekund. Show trvá na minutu přesně čtyřicet pět minut. Stačí to. Ke Splashi nikdy neodkazuje jménem, dav oslovuje jako “Germany”. Možná trest za poměrně necitlivý svítící banner s názvem festivalu zavěšený nad ní, možná jen nejistota, jak oslovovat publikum uprostřed venkova východního Německa. Loučení probíhá s prakticky povinnou Denial Is a River. Uh, uh, uh, ah. V mysli zůstává nejen kulometná Nissam Altima, kde Doechii předvede flow, která je snad ještě přesnější než na studiové nahrávce. Nejpovolanější hajperka, DJka a jinak i producentka DJ Miss Milan naposledy zaťuká do playeru – D-d-d-d-d-d-oechii. Očekávání se naplňují.

O několik dní později na terase karlovarského Thermalu mi kamarád z významné české promotérské agentury vypráví, jak se o koncert Doechii snažili. Představa, že americká jména zahrají při první evropském turné v malém či středním klubu zrovna v Praze, je často naivní, o to větší škoda je konce Hip Hop Kempu, který v jistou dobu sdílel se Splashem mnoho headlinerů nebo vysoce aktuálních jmen jako Macklemorea, Kendricka Lamara nebo Dannyho Browna. V současnosti hned tři největší české festivaly zaměřené na mezinárodní umělce rap na hlavních scénách prakticky ignorují. Samozřejmě není nikdo povinný naskakovat na každý trend, ignorovat generační změny vkusu je ale ke škodě celé generace lokální scény. Splashi se narozdíl od Hip Hop Kempu povedlo přežít dekádu mumble rapu, playbacku trapu a v roce 2025 tak sklízí léty opečovávaný, a od roku 2022 Live Nation pohnojený, strom ovoce: headline slot raperky, která respektuje vše, co na rapu adoruje generace odchovaná nejen Eminemem.

„The hardest rapper out,” vyjádřil se Kendrick Lamar o Doechii – líp to zatím nikdo neřekl. V mnoha ohledech bylo cítit, že se rodí globální rapová superstar, jejíž sebevědomí alespoň zatím nepřerůstá do egománie. Ostatně věty „You are exactly who you need to be to be right where you are, and I am a testimony right now,“ pronesené Doechii při přebíraní Grammy, se nepochybně vryly do myslí nejen aspirujících raperek. Královna, která chce prošlapat cestu? Na Splashi 2025 bylo v lineu-upu jen 17 % žen. Královny potřebujeme stejně jako princezny z bažiny.