Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

Po včerejším pátém místě tu máme čtvrté ve výroční anketě magazínu Full Moon. Brno vs. Brighton! Nemá smysl hledat mezi těmahle formacemi za každou cenu nějaké spojnice, stačí říct, že naživo jsou to jedny z nejlepších kapel, které můžeme dneska vidět. Teda dneska ne, ale zítra už třeba jo. Nebo pozítří. Amébická agrese, rulez!

Domácí

4. sinks – s/t (Korobushka) 40 bodů

Cosi zvláštně nespecifikovatelného bylo na téhle brněnské kapele od samého začátku. A dneska je fascinující sledovat, kam se za ty tři roky posunula, kolik poloh stihla a jak suverénně je umí prezentovat. Kytarista a zpěvák Antonín Míka se s bubeníkem Peterem Štímelem potkali už v Guilty Echoes, baskytaristku Vendulu Pukyšovou známe třeba z někdejších The Finally nebo nedávné sestavy Bare Escape. Z původně bočního projektu vyrostla skupina čerpající z postpunku a ještě více z noise rocku, ale jejich produkce je příliš amébická na terminologické ohrádky. Míkův zdánlivě ležérní projev se mění ve vzteklé ataky, Sinks jsou v jednu chvíli chladně baladičtí, v tu další jimi zmítá agrese, ale neustále je v jejich písních přítomná přitažlivá neuróza. Hudba uklidňující i hluboce zneklidňující zároveň. O Sinks se tvrdí, že jsou v současnosti nejlepší tuzemskou živou kapelou. Tvrdíme to taky.

„Je skoro zázrak, že se řízný, neučesaný sound Sinks, známý z koncertů, podařilo přenést na nahrávku (lví podíl na tom má rakouský producent Nichi Mlebom). Rocková špína se tady potkává se znepokojujícím existenciálním pocitem zmaru. Trio sinks nezapře vlivy postpunkových a noiserockových hrdinů minulosti, ale nepřišli je napodobovat. Vedou vlastní válku s nudou, frustrací a nejistotami, v níž jsou jejich zbraněmi vztek a hlučné kytary.“ (Karel Veselý, Česká televize)

51 hlasujících vybíralo z 99 alb.

*

Zahraniční

4. Squid – Bright Green Field (Warp) 25 bodů**

„Možná to nebylo úplně vědomé, ale nakonec jsme udělali zatraceně divnou desku,“ zhodnotil debut původně brightonské kapely Squid její frontman Ollie Judge. Squid si s debutem dali načas a bylo to ku prospěchu věci, na albu se nakonec neobjevil žádný z jejich předchozích singlů. Ty dnes působí jako sice důležitá a nezpochybnitelná, ovšem pouze praktická cvičení k něčemu většímu. Bright Green Field zachovává všechny přednosti kapely: energii, dynamiku i svěžest, ale působí ohromně dospěle a dotaženě. Squid se nebojí chytlavých hitů ani rozsáhlých gradovaných útvarů, svou téměř hodinu dlouhou prvotinou také zavřeli pusu všem, kdo si mysleli, že na labelu Warp kytarová kapela nemá co dělat. Singlová Narrator s hostující Marthou Skye Murphy navíc patří k jedněm z nejsugestivnějších tracků roku.

„Od jejich nejranějších nahrávek bylo jasné, že Squid budou schopni svůj potenciál skutečně naplnit pouze tehdy, když jim bude poskytnuta plocha dlouhohrajícího alba, na které budou moci vyprávět příběh plynoucí tempem a směrem, které si sami určí. Na Bright Green Field, ve vší jeho podivné, zběsilé a fantastické nádheře, nakonec došli ještě dál.“ (Will Richards, NME)

56 hlasujících vybíralo ze 178 alb.