Někdo svět ztrácí, někdo nachází, všichni jsou plní radosti, nebo spíš věčného smutku. A všechny máme rádi, protože se v tom plácáme s nima.
Někdo svět ztrácí, někdo nachází, všichni jsou plní radosti, nebo spíš věčného smutku. A všechny máme rádi, protože se v tom plácáme s nima. Žebříček nejlepších nahrávek loňského roku podle redakce Full Moonu se zastavil na třetích pozicích.
Domácí
3\. Anki – I Want to Feel Safe (vlastní náklad | Warner Music CZ) 37 bodů
Anki začal rapovat před šesti roky a témat měl coby česko-vietnamský tvůrce vyrůstající v Sudetech nespočet: domácí násilí, rasismus, drogová závislost, nekonečná práce ve večerce. „Mluvím o kořenech, kterých se už nikdy nezbavím,“ říkal a celé to pak zformuloval na debutu No More Drama (2022), za nějž byl nominován na cenu Vinyla. Nevynikal rýmy, frázováním ani flow, ale byl jedinečný svou civilní výpovědí a zvláštní naléhavostí. Zachoval si ji i na novince I Want to Feel Safe, změnilo se ale vyznění, a to jak textové, tak hudební – melancholie a smíření působí hojivě, stejně jako taneční UK garage nahrazující trap, na čemž se podepsala hned pětice producentů (Silverboi, Badfocus, Harsmellow, Mazza a Kewu). Za zmínku stojí banger Forget Me Now, který pro tuzemské posluchače objevuje slovenskou zpěvačku Malvinu.
„Na své třetí studiové desce rekapituluje pražský raper Anki na prahu čtvrté dekády svůj dosavadní život a vzkazuje, že od téhle chvíle už chce být jen šťastný a v bezpečí. Ke spokojenosti a vyrovnanosti ale vede dlouhá cesta, která se nemůže obejít bez vyrovnávání se s traumaty minulosti. Místo rochnění si v temných vzpomínkách ale autor hledá cestu ven na světlo. Na české scéně, kde rapeři připomínají puberťáky, je Anki výjimečný svojí dospělostí.“ (Karel Veselý, Soundsystém)
Zahraniční
3\. The Cure – Songs of a Lost World (Fiction | Polydor | Universal) 34 bodů
Jedno z největších překvapení nejen roku, ale rovnou poslední dekády. Na nové album The Cure se čekalo tak dlouho, až se mnohokrát zmiňovaná nahrávka stala podivným memem, o kterém sice všichni věděli, ale nikdo ho nikdy neviděl. Songs of A Lost World ovšem nepřináší jen pozdě splněný slib, ale také jednu z vůbec nejlepších nahrávek kapely, která za tři roky oslaví padesát let na scéně. K tomu fanouškovská a dojemná virální kampaň a velkolepý koncertní launch desky, který kapela vyslala volně do celého světa. Hudba srdce.
„Smithův hlas odolává času, téměř se nezměnil a je v něm stále mladistvá melancholie. Baskytara Simona Gallupa pravděpodobně nezněla nikdy osudověji a bicí Jasona Coopera jsou současně neúprosné i něžné, což je zvláštní paradox vyhovující tématu nové desky. Hudba je na Songs of a Lost World stejně emocionálně intenzivní jako texty – v tomhle ohledu se fatalismem vyrovná albům jako Blackstar od Davida Bowieho, které vypráví o neúprosném plynutí času a blížícím se konci.“ Miloš Hroch, Seznam Zprávy
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.