Hudba, která se nedá okamžitě uchopit, ale přesto vás nepustí.
Mezi květinovými záhony a experimentálními popovými světy se rodí hudba, která fascinuje detaily i celkově. Čtvrté příčky letošního hlasování Full Moonu patří deskám, jež zkoumají souhru, texturu a prostor, od atmosférického soft rocku Ida the Young po majestátní, nekonvenční vesmír Anny von Hausswolff. Hudba, která se nedá okamžitě uchopit, ale přesto vás nepustí.
Domácí
4. Ida the Young – Tell Me When You Pass the Sun (Korobushka) 29 bodů
Skupina loni nominovaná na Objev roku ceny Vinyla vznikla zkraje dekády, když se potkali zpěvačka Iris Hobson-Mazur a kytarista Marek Koliha, které pak doplnili Filip Simon, Jakub Richtárech a Pavel Kielberger. Debutové EP Strange Shaped Flowers (2023) kritikové označovali za atmosférické a melancholické, další Silver Thing (2024) pak bylo oceňované za svěží posun k elektronice a současnějšímu zvuku. Albu Tell Me When You Pass the Sun, které vyšlo až začátkem listopadu, hrozilo, že si ho část alternativních fanoušků ani nestihne poslechnout. Nestalo se. Skupina s výraznou zpěvačkou, ale jak ví návštěvníci koncertů – společná chemie a souhra je tím, co fascinuje.
„Jejich kořeny jsou, alespoň částečně, ve folku a jejich zvuk se vyvinul do něčeho, co bych nazval lahodným, lehce psychedelickým soft rockem, což obvykle není můj šálek kávy, ale tohle je tak bohaté, tak úžasně detailní, a Iris Hobson-Mazur je tak působivá, že ať už se snaží říct cokoliv o tom, co je pohřbeno v jejích květinových záhonech, je to tak lákavé, přitažlivé. (…) Tell Me When You Pass The Sun je velmi krásné album, rafinované, pozoruhodné, které zároveň není tak zřejmé, jak by se na první pohled mohlo zdát.“ (Sean Worrall, The Organ)
Zahraniční
4. Anna von Hausswolff – Iconoclast (Year0001) 17 bodů
Málokterá současná umělkyně se v Česku v posledních letech představila tolikrát jako právě Anna von Hausswolff. Během téměř sedmnáctileté kariéry vystoupila na tak odlišných místech jako jsou kino Aero, Altenburg 1964 nebo tasovský topolový hájek a v únoru se chystá další koncert v Nové spirále. České publikum mělo možnost detailně sledovat její vývoj, různé tvůrčí polohy i rostoucí zájem o její produkci. Novinka Iconoclast je jejím dost možná nejambicióznějším albem, ostatně se na něj čekalo déle než sedm a půl roku. Podrobně se sedmdesátiminutové kolekci věnoval text v minulém vydání, k její pestrosti bezesporu přispívají i hostující osobnosti Ethel Cain, Iggy Pop nebo Abul Mogard.
„Ethel Cain, Abul Mogard nebo sestra Maria von Hausswolff přispěly hvězdnými vklady, ale nejvýraznějším a nejpůsobivějším hostem ze všech je Iggy Pop ve skladbě The Whole Woman. Popův hluboký chraplák poskytuje zvláštní kontrapunkt k dozvukem nasáklému vokálu von Hausswolff, ale stejně jako vše na tomto majestátním albu to prostě funguje. Iconoclasts má vše, co v nové hudbě hledám. Je inteligentní, strhující, jedinečné a nekonečně poslouchatelné – náročné, ano, ale vždycky stojí za to úsilí. Anna von Hausswolff natočila sbírku experimentálních popových hitů s těmi nejméně konvenčními syrovými ingrediencemi. Tohle je její Hounds of Love, její Brat. Ano, tak je to dobré.“
(David Coleman, No Ripcord)
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.