Páté příčky redakčního hlasování magazínu Full Moon patří deskám, které místo odpovědí nabízejí přítomnost, rozkmitanou, zranitelnou a nečekaně živou.
Nefiltrovaný chaos a návrat bez kompromisů. Páté příčky redakčního hlasování magazínu Full Moon patří deskám, které místo odpovědí nabízejí přítomnost, rozkmitanou, zranitelnou a nečekaně živou. Aneb návraty roku!
Domácí
5. Market – Love Bombing (Pocahontas Collective) 28 bodů
„Do práce na desce nám vstoupil život, ale těch pár let nám nepřijde jako extra dlouhá pauza, je dobře si dát na věcech záležet,“ říkali kluci z Market při uvedení nahrávky Love Bombing, která se pár týdnů nato dostala do nejrůznějších výročních žebříčků napříč scénou. Pětice Marek Amirids, Šimon Marek, Jakub Šponer, Ondřej Šponer a Pavel Vít byla po debutu Art Star (2018) v jednom kole, a to hlavně koncertně, EP A Certain Beauty (2020) za hluboké covidové pandemie poněkud zapadlo a s ním i skupina jako taková. Po pěti letech jsou zpátky, a pokud je od samého začátku provázely nálepky typu „pop s ADHD diagnózou“ a kritici si nevěděli rady s jejich žánrovým mixem, novinka jim to příliš neusnadnila. Můžeme se sice bavit o indie, art rocku i jazzu, pravdou ale zůstává, že přirovnat je ke komukoliv na scéně, a to tím spíš na té tuzemské, je marné.
„Love Bombing je album, ktorý sa rozpadá a znovu skladá v nekonečných cykloch napätia a úľavy. Market pretavili roztekanosť súčasnosti do zvuku, ktorý namiesto odpovedí ponúka skôr zrkadlo pre naše unavené mysle. Každý tón, každý zdanlivo nepatriaci moment stelesňuje mentálny šum, ktorý sprevádza náš život v ére neustáleho prepojenia a preťaženia. Napriek tomu z tejto kakofónie vzniká niečo znepokojivo krásne a ľudské. Je Love Bombing únik? Ja si myslím, že je to skôr pokus o zachytenie pocitu bytia v čase, keď všetko okolo nás vibruje niekedy až neznesiteľne intenzívne. Chaos, ktorý pulzuje telom, aj keď sa obrazovky dávno vypli.“ (Karin Nestešová, Full Moon)
Zahraniční
5. Clipse – Let God Sort Em Out (vlastní náklad) 16 bodů
O Clipse se dočtete mnohem víc na straně 26, na tomto místě snad jen dodáme, že kdyby se vypisovala kategorie Návrat roku, tak bychom ve virginské bratrské dvojici našli jasného kandidáta. Spektakulárně obsazená novinka (na kterém albu se naposledy potkali Pharell Williams, Kendrick Lamar, Nas, Stevie Wonder, Lenny Kravitz, Tyler, the Creator nebo John Legend?) vyšla navíc překvapivě vlastním nákladem, původně zvažovaný label Def Jam totiž vyžadoval úpravu textů hned několik skladeb.
„Snad jediným zvukovým přešlapem je úvodní skladba The Birds Don’t Sing, jejíž mohutný refrén zpívaný Johnem Legendem se pouští na pole popové komerce, která k unikátnímu přínosu Clipse příliš dobře nepasuje. Skladba je ale vykoupena svým textem, zobrazením téměř současné smrti rodičů bratrské dvojice, které posluchačům zasazuje jednu emocionální ránu za druhou: ‚The way you missed mama, I guess I should have known / Chivalry ain’t dead, you ain’t let her go alone.‘ Pro Clipse, kteří až dosud nebyli příliš zranitelní, je to nové emocionální území a důkaz, že Let God Sort Em Out nabízí mnohem víc než pouhou nostalgii. Je důvěrně známé, ale svěží, je to jedno z alb roku.“
(Alexis Petridis, The Guardian)
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.