Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Od útlého dětství jsem miloval indiány a nesl si to s sebou až do dospělosti. "Slova bílého muže jsou jako krákání vran." Naučil jsem se například mlčet a vydrželo mi to dýl, než jsem sám chtěl. Jako malý kluk jsem znal desítky indiánských kmenů, věděl jsem, kde sídlily, jaký byl jejich způsob obživy, s kterými kmeny udržovaly spojenectví a s kterými naopak byli nepřátelé na smrt. Od doby, co jsem začal jezdit na české hudební festivaly, mi tahle láska trošku zhořkla.

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky. Hraní si na chudáky bylo vždy tím nejsofistikovanějším know-how tohoho "kmene". I když dnes již na svém webu přiznávají podporu Zdeňka Bakaly a Karla Janečka, dříve se o tom taktně mlčelo. Uhlobaron Bakala své logo na plakátech nevyžadoval, takže festival mohl vystupovat jako chudý příbuzný („Jsme bez sponzorů...“), který je závislý jen na vstupném, zaplaceným bílými tvářemi, a pochopení dobře zajištěných umělců, kteří se rádi zřekli části svého obvyklého honoráře, aby podpořili rudé bratry.

Škudlení na vystupujících umělcích je další propracovanou strategií mazaného náčelníka kmene. Nebudu komentovat zmiňované honoráře, které tady někteří hudebníci dostávali. Pokud si sami cení své vlastní vystoupení na tyto almužny, je to jejich věc. Možná ale čekali, že jim to hostující kmen vynahradí ve smlouvě slibovaným “občerstvením dle místních zvyků“. Nič už nieje také, aké bolo predtým, zpívá se v jedné krásné písni a kdoví, jestli nebyla složena po návštěvě tohoto štědrého kmene. Jedním z místních zvyků a téměř doslovným obrazem rčení "vlk se nažral, koza zůstala celá" byly např. ještě v roce 2015, když jsem tam byl naposledy s kapelou, stravenky na jídlo v hodnotě 50 Kč. Za tu sumu si hudebník mohl koupit leda tak kousek suchého chleba s hořčicí. Všichni ale věděli, že náčelník kmene je chudák, takže guláš nebo klobásku si k tomu chlebu rádi zaplatili sami. A většina "bojovníků z pódií" asi také pokorně spolkla hořkou pilulku v podobě nulového guestlistu pro vlastní soukmenovce. Som žobrak, niemožem vám dať žiadné kožky zadarmo.

Po tříleté pauze se letos festival přestěhoval do nových lovišť. Šaškárna pokračuje, pokrytectví a lži nevyjímaje a muzikanti znovu nadšeně skáčou na špek. Nevím sice, jakou hodnotu budou mít letošní stravenky, ale guestlist je opět nula a cena zhruba na polovině běžného honoráře. Ve výše zmiňované smlouvě, která mi nedopatřením přistála v e-mailu, náčelník opět poťouchle tvrdí, že "toto setkání se pořádá bez sponzorů". No jo, zjevně ale zapomněl, že pánem nových lovišť je statutární město Brno a jako takové musí zveřejňovat v registru smluv všechny smlouvy, včetně Smlouvy o poskytnutí individuální dotace s tímto vykutáleným kmenem. Nič už nieje také, aké bolo predtým...