Dívat se na nebe (Colours of Ostrava 2025)

První dva dny to byla zahřívací párty a festival oficiálně odstartoval až v pátek. Takový pocit člověka obklopil, když scházel k hlavní stagei na set španělského zpěváka Álvara Solera. Těch lidí! Ty davy! Absolventovi německé školy v Barceloně vyšly všechny karty, slunce nad hlavou a vděčné publikum, kam až dohlédl. Však také mluvil o snu, husí kůži a nejlepším koncertu. A než se v přídavku dostal k hitu Sofia, stihl všechny pozvat na koncert do Fora Karlín, uvidíme se za rok, latinské tance obalené v popu baví.

Na dvojce se krátce poté ozval Damon Albarn, refrén gorilího hitu Clint Eastwood, to aby Pauli the PSM všem připomněl, kam až to ve své dosavadní kariéře dotáhl. A pak Wannabe od Spice Girls, prý nejoblíbenější skladba. Pomrknutí a úsměv. Jeho vlastní tvorba má dle očekávání silný Gorillaz vibe, Pauli je lepší raper než zpěvák, umí pracovat s publikem a ženám v předních řadách rozdával červené a žluté růže.

Diskurz o tom, zda klasická hudba patří na největší stage ostravského festivalu, se vedl od oznámení koncertu filmového skladatele Junga Jaeila doprovázeného Janáčkovou filharmonií. Jasně, Hra na oliheň je fenomén, kterému nejde uniknout ani tady, jenže kolik lidí bude chtít věnovat pozornost a trpělivost často komorním kompozicím, když je tu tolik dalších lákadel? Překvapivě hodně. Po úvodním bloku věnovaném hudbě ze zmíněného seriálu sice část publika odešla, ale ti, kteří zůstali, pozorně naslouchali. Odměnou jim byla úchvatná ukázka z oscarového Parazita nebo skladatelovo vyznání, že Českou republiku považuje za svůj druhý domov.

fotogalerie z festivalu najdete zde

Třetí den bývá kritický, a to jsme ještě na příchod hlavní hvězdy pátečního programu museli čekat skoro do půlnoci. Já osobně tedy čekal více než dvacet let. Historicky první koncert Snow Patrol u nás, prosím, ať se to povede. Pak přijdou, spustí a je to jako návštěva cukrárny, Ježíšek přišel dřív. Odehrají snad všechno, co jsem si kdy přál naživo slyšet - sólo v Run, kytarový dojezd v Open Your Eyes, singalong ve všemi očekávaném hitu Chasing Cars... Gary Lightbody je nejsympatičtější z frontmanů, bez manýr a hvězdné aury. Publiku se svěří, že velkou rampu před pódiem mají na svém koncertu poprvé. V přídavku pak klidně přizná, že zapomněl část textu. I'm singing one last time for you. Doufám že ne, přijeďte prosím znovu, dokud si vaše texty ještě pamatuju.

MELODIE

Pojďme mluvit o divadle. Polední představení (byť nejen) jsou přeci na Colours vždycky nesporné terno. Dříve než se někteří vůbec začnou chystat do areálu, vy už máte v kapse zážitek, o kterém chcete ideálně všem kolem vyprávět. Navíc zážitek ze stage, na které publikum ještě umí držet ústa. A při hře Žáby byste slyšeli spadnout špendlík. Protože člověk snadno oněmí, když někdo v civilu tak intelektuální, šarmantní a uvědomělý jako Ivan Trojan zahraje uvěřitelně hned několik vrstev prostoduchosti, naivity, umanutosti a zmaru. Veselohru o neveselých věcech a zároveň chytrou poctu rekvizitařině mu napsal na tělo Petr Zelenka, který oneman show zároveň režíroval. A kdyby býval vstoupil při děkovačce na pódium i on, nevím, komu bych tleskala více.

Podobné perfekce - divadelní, formální i performativní dosáhli Dekkadancers s pěti českými filharmoniky v zádech. Hru Jonathan Livingston Racek dávaly dohromady, podle slavné literární předlohy, osobnosti ověnčené mnoha oceněními. Taneční soubor doplňuje Acherova hudba a mluvené slovo herců Lábuse a Udatného. Ovšem ani jejich hloubavé přemítání o svobodě, ani nápaditý světelný design se mi nezaryly tak hluboko, jako zobrazení psychického a fyzického násilí. Co na tom, že ho zde páchal racek na rackovi. Paralely zločinů hejna-komunity na druhovi-jedinci byly příliš silné a akce nepřikrášlené. I přesto dokázali Dekadencers dostat do hry i humor. A co víc, také poselství, které jsem si odnesla domů: „Zkoušet to, i když nevíte co, nevadí.”

HVĚZDY

Sám se nazývá digitálním písničkářem, který dělá úzkostnou veselou taneční hudbu. Dneska tady mám rodiče, to jsou máma a táta, máma se menuje Míša a táta je Michal, to jsou moji rodiče. Synonyma ke slovu bezelstný jsou poctivost, prostota. Mat213 je fresh, Heartworms navazuje: Teď přemýšlím, jaké to je, být méně ustaraná déle než jeden den, být zase dítětem, vzrušená vstávat a něco málo dělat, zatímco slunce vychází. Jen Zuzana Navarová chybí.

Klade to na nás nároky, od emoční inteligence, sebepoznání, sebeuvědomění, je to práce s traumaty, práce s nějakým smyslem, říká Honza Vojtko. Natáčení podcastu Radia Wave Moderní láska je prostorově poddimenzované, tady by přišly tisíce. Omlouvám se za špatný dotaz, ale pořád mi není úplně jasné, jak se mám stavět k monogamii… To je čistě na vás! Záleží na vašem pohledu, na vašem postoji, na tom, co vám bude příjemné. Jinde v prostoru se v pravidelném intervalu napjaté citové vyprahlosti ozývá ostentativní Dneska se bude mrdat. Heartworms navazuje: Jsem ve tvém světě, haha, jsem zvuk kolem, ty zpíváš: to je lež! Kofola provozuje denně Náměstí lásky s programem Slib lásky. Omlouváme se za chybku v mapě s programem, páteční program Vítkovice Gong se nám chybně propsal i na sobotu.

Budete ravovat tak tvrdě, že si vaše chytré hodinky budou myslet, že máte za sebou maraton, a bude vám k tomu stačit jeden set. Vymazat z kolektivní paměti vystoupení Yusukeho Yukimacua bude těžký úkol, Firestarter je možnost, stejně jako Opus III. Takřka melancholický track It’s a Fine Day vzbuzoval konotace zdánlivě nesouvisející. People open windows, they leave their houses, just for a short while, they walk by the grass, they look at the sky. Všeobecná euforie vyžadovala delší set.