Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené a nemají chuť poznávat rozmanitosti bývalé Jugoslávie, včetně historie a nejrůznějších ponurých stránek oblasti. Trio Nemeček vás na třetí desce, přesněji druhé v rámci aktuální trilogie Prokletije, vezme na intenzivní meditativní či dokonce psychedelickou horskou dráhu, které často vévodí tribální rytmika.

Nicméně dojde i na zasněné plochy a folkové elementy. Ty jsou nedílnou součástí esence kapely, protože folk je na území Chorvatska a vůbec celé bývalé Jugoslávie brán mnohem otevřeněji než u nás. My dechovku vnímáme jako občasné ozvláštnění, víkendový blok lidové hudby na veřejnoprávním kanálu a spíš se u toho pousmějeme a zaskotačíme třeba během městských slavností, než by nás to zasáhlo, nebo dokonce abychom rozbíjeli sklenice, jako se to dělá na jihu, když vás text a melodie trefí. Jen ty nejlepší cimbálovky, například v okolí Uherského Hradiště, umí tento pocit navodit. Na Balkánu je ta šance narazit na něco tak silného a emotivního mnohonásobně vyšší. Navíc zajímavé je, že mládež v jihovýchodu Evropy nepotřebuje rebelovat vůči rodičům. Emotivní folk, u kterého roste počet sklenic ohnivé vody, rychlost v autě nebo pocit sentimentu, si tam dopřávají bez ohledu na generaci.

Nemeček ukazují, že lze z tradice vycházet a posouvat ji zase dál, ať už jde o práci s poezií, na kterou se nezapomíná, nebo čerpání z lidových tanců, posunutých na úroveň kmenového křepčení. Dává smysl slabost kapelníka Nemecek pro formaci Oranssi Pazuzu, která se umí zvukově pohybovat i v hlukových bažinách či black metalu. Chmurné představy umocňuje i přebal desky Prokletije II, kde je použita kresba chorvatského umělce Ljuby Babiće, která vznikla v roce 1916 a symbolizuje rozpad jednoho světa (tehdy smrt Františka Josefa I. a blížící se rozpad Rakouska-Uherska) a nejistotu z budoucnosti.

S Nemeček se dostanete na pobřeží, k němuž se blíží temnota, ale také do vnitrozemí, včetně nepřeberných lánů Slavonije. Nenechte se zmást snímky typu Vražda v Orient expresu a jeho různými zpracováními, která vám budou podsouvat, jak se v okolí města Vinkovci, kde se vlak zasekl, nachází vysoké hory. Hloupost, celému území dominuje rovná, plodná a zelená krajina. Nicméně, především v létě zažijete ve vnitrozemí bouřky, které by si v horách nevysnil ani Saruman. Černočerné nebe a děsivé vichry. Do té spirály vás Nemeček vtáhnou a skrze noiseové plochy vás v tom také nechají. Avšak, nedostaví se děs. Pouze pozorujete a necháváte se vést jako na cestovatelské přednášce, která vám ukazuje všechny odstíny regionu, včetně těch bezútěšných.

Jsou tam prvky, u kterých si budete říkat: „Je to řecké, turecké, nebo orientální?“ Snad od všeho trochu, a proto je ideální popis „středomořské“. Navyknutí na tu náladu nějakou dobu trvá, ale díky doposud nejvyrovnanější produkci a největší přístupnosti (nic proti debutu) bude seznamování přirozené. Uživajte.