Největší evropský showcase, vyčerpávající line-up a špetka black metalu. Jedeme do Groningenu.
"Eurosonic chce především ukázat diverzitu v hudbě, ať už je to žebříčkový pop, black metal, jazz, neo-klasická hudba, punk, soul nebo dokonce kuduro, cumbia, hip hop a mnohem více." Tak odpovídal jeden z hlavních bookerů největšího showcaseového festivalu v Evropě Robert Meijerink na otázku, zda je Eurosonic mainstreamový festival. Při projíždění nekonečného čtyřdenního line-upu mu nelze než dát za pravdu.
Letošní česko-slovenský fokus dá příležitost zahrát si v deštivém (nic jiného nečekáme) klenotu severního Nizozemí jedenácti českým interpretům a deseti slovenským. Katarína Máliková a Floex s Tomem Hodgem tak vystoupí v prestižním Grand Theatre po boku těch největších hvězd festivalu a třeba Manon meurt si zahrají v legendárním groningenském klubu Vera, kde vystoupili snad už úplně všichni včetně Nicka Cavea.
Následující playlist navazuje na předchozí preview Michala Pařízka a některá jména se pochopitelně opakují. Nebo by se opakovala, kdyby měli alespoň jednu nahrávku na Spotify (Black Midi mrk). Vycházející jména britského grime/rapového pekla Flohio a Octavian stojí vedle estonského introspektivního dua Maarja Nuut & Ruum nebo radikální holandské producentky a DJky Lyzzy. Dle festivalové aplikace dorazí nejvíc lidí na Fontaines D.C., a pokud tomu skutečně tak bude, nikoho to nemůže překvapit. Ve tvorbě irského kvintetu se slučuje postpunk i krautrock a o debutovém albu naplánovaném na rok 2019 se určitě bude mluvit. A dojde i na black metal, žádné strachy.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.