Evangelium pro masy? (Behemoth a ti další)

Behemoth rostou. Z tradiční black-deathmetalové partičky se dokázali probojovat až mezi metalovou smetánku, která je uvedená největším fontem na festivalových plakátech. Došlo to až tak daleko, že do pozice předkapel se dobrovolně staví ti, kteří bývají jinak sami headlinery. Třeba At The Gates nebo Wolves in the Throne Room, kteří celý večer zahajovali. Snad to bylo zvukem, snad rozšířením sestavy, jejich vystoupení nestrhlo a reakce na jejich atmosféricky pojatý black byly smíšené. Jejich dlouhé zvukové plochy nabádají spíše k poklidnému poslechu u praskajícího krbu než ke křepčení v moshpitu. Za to švédští At the Gates, jedni z tvůrců melodického death metalu, jsou jistota, která se navíc ve Foru Karlín převedla ve výrazně lepší formě než na letošním Brutal Assaultu. Zářezy z vrcholných alb Slaughter of the Soul a At War With Reality okořenili trojicí skladeb z vlídně přijaté nové desky. Dobře šlapající celek – je to hodně, nebo málo? Švédové platí za legendy, hvězdné manýry se jich ale netýkají, takže hlavně škoda zvuku. Čitelnost výborná, ale poněkud tomu scházel tlak. A to se nezlepšilo ani u hlavního bodu programu.

Poláci spojují i rozdělují. Rozdělují ortodoxní metalové publikum, pro něž jsou jejich poslední alba The Satanist a I Loved You at Your Darkest přílišným úkrokem k melodiím, opuštěním krajních přístupů. Získali tak více fanoušků, což Nergalovi, který poslední nahrávky pojal jako temná evangelia, nejspíše nevadí. Ve Foru Karlín jste tak mohli vidět producírovat se desetileté špunty, echt fanoušky black metalu s warpaintem, starší metalisty, kteří se obvykle vyskytují na stylově jiných akcích, omladinu i manažery v oblecích. Behemoth by se mohli stát tou kapelou, která je prostě cool a jde se na ni už jen pro ten pocit, pro tu show. Na druhou stranu mají zatím daleko k ideové vyprázdněnosti. Filozofie liberalismu ukrytého za maskou satanské mystiky, která je pod pozlátkem výpravného vystoupení, má pořád sílu a není jen prázdným, ba směšným gestem jako u řady žánrově příbuzných kapel. Není třeba se schovávat za uřezané ovčí hlavy a lacinou snahu šokovat.

galerie z koncertu zde

Turné Ecclesia Diabolica Evropa sice propaguje primárně aktuální desku, ale podstatnou část setlistu reprezentovaly starší věci, zejména z éry pre-Satanist. Tento albový comeback byl ostatně zastoupen jen dvěma skladbami, povinnou Blow Your Trumpet, Gabriel a Ora Pro Nobis, Lucifer. Behemoth stavěli na koncertních jistotách, singlech a hitech. Přesto koncert nepůsobil jako ledabyle poskládaná snůška známých skladeb, koncept svobodného chování jedince, odmítnutí stádnosti (pro Nergala reprezentované náboženstvím obecně, ne nutně jen katolickou církví, jak naznačuje videoklip ke skladbě Bartzabel z nové desky), to vše zdůrazněné, vyhrocené aktuálním albem, a přesto přítomné vlastně odjakživa, bylo jasně patrné. A ve strhujícím balení, které je plné ohňů, kouře, divadelních prvků a efektních póz se přijímá příjemně snadno. Nabízí se tak otázka, jestli je hudba a její koncertní provedení tím pravým médiem pro myšlenky, které se Nergal snaží propagovat. Behemoth jako extrémní metalový pop?