Články / Reporty

Ghost-Note jako protilék

Ghost-Note jako protilék

David Bláha | Články / Reporty | 30.10.2019

V Jazz Docku zahrála americká superskupina Ghost-Note. Ta Prahu navštívila v rámci svého světového turné, které začala velmi nečekaně v Brně a pak na Slovensku. Byl první chladný večer zimního času a začínalo se dlouho po setmění.

Kapela je projektem bubeníka Roberta „Sputa“ Searighta a perkusisty Natea Wertha, kteří se už před jejím založením v roce 2015 proslavili jako členové světoznámých Snarky Puppy. Skladby Ghost-Note jsou postavené na přerývaných funkových a afrobeatových rytmech, které drží nad vodou svojí rytmickou kytarou Peter Knudsen. Ten se hned v první skladbě večera Pace Maker projevil i jako výjimečně zručný sólista.

Skupina by se svým způsobem dala označit za duchovní pokračovatele nedávno zesnulého Prince, se kterým v minulosti hráli tři ze sedmi účinkujících. K těm patří i basista Dwayne „MonoNeon“ Thomas, který se ten večer se stal miláčkem publika a sklízel nejhlasitější ovace. Ve svém typicky zářivém oblečení s neobyčejnou virtuozitou přecházel z harmonie do harmonie a vytvářel až neuvěřitelná kouzla s kytarovými pedály. Určitě se vyplatí sledovat i jeho sólovou tvorbu.

Ghost-Note ale není jen afrobeat a funk. Velkou porci koncertu klubem pulzoval těžký hiphopový rytmus a jedním z vrcholů byla pocta americké legendě J Dillovi. Ghost-Note jsou dalším důkazem, jaký vliv měl Dilla na současné jazzové umělce. Sput Searight se s Dillou osobně znal a vyzval návštěvníky koncertu, aby si během songu vzpomněli na své blízké zesnulé, možná i v rámci blížících se Dušiček.

V centru pozornosti byla rovněž dechová sekce – Sylvester Onyejiaka a Jonathan Mones, oba hrající jak na saxofon, tak příčnou flétnu. Zatímco Mones se do saxofonu pouštěl s nebývalou vervou, Onyejiaka dokázal projíždět stupnice s takovou elegancí, že místy dosahoval až coltraneovského výrazu. Stranou by neměl zůstat ani klávesista Dominique Xavier Taplin, který zazářil velmi zajímavým způsobem – možná to bylo jen zvukem hammondů, ale jeho hra místy připomínala sedmdesátkový progrock spojující klasickou hudbu s jazzovým cítěním.

Závěr koncertu se zvrhnul v očekávanou party a všichni odcházeli po dvou hodinách ve skvělé náladě. Funkovou energií sršící Ghost-Note byli ideálním protilékem na pomalu se vkrádající dlouhé zimní večery.

Info

Ghost-Note (us)
28. 10. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © archiv Ghost-Note

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.