Články / Reporty

Ghost-Note jako protilék

Ghost-Note jako protilék

David Bláha | Články / Reporty | 30.10.2019

V Jazz Docku zahrála americká superskupina Ghost-Note. Ta Prahu navštívila v rámci svého světového turné, které začala velmi nečekaně v Brně a pak na Slovensku. Byl první chladný večer zimního času a začínalo se dlouho po setmění.

Kapela je projektem bubeníka Roberta „Sputa“ Searighta a perkusisty Natea Wertha, kteří se už před jejím založením v roce 2015 proslavili jako členové světoznámých Snarky Puppy. Skladby Ghost-Note jsou postavené na přerývaných funkových a afrobeatových rytmech, které drží nad vodou svojí rytmickou kytarou Peter Knudsen. Ten se hned v první skladbě večera Pace Maker projevil i jako výjimečně zručný sólista.

Skupina by se svým způsobem dala označit za duchovní pokračovatele nedávno zesnulého Prince, se kterým v minulosti hráli tři ze sedmi účinkujících. K těm patří i basista Dwayne „MonoNeon“ Thomas, který se ten večer se stal miláčkem publika a sklízel nejhlasitější ovace. Ve svém typicky zářivém oblečení s neobyčejnou virtuozitou přecházel z harmonie do harmonie a vytvářel až neuvěřitelná kouzla s kytarovými pedály. Určitě se vyplatí sledovat i jeho sólovou tvorbu.

Ghost-Note ale není jen afrobeat a funk. Velkou porci koncertu klubem pulzoval těžký hiphopový rytmus a jedním z vrcholů byla pocta americké legendě J Dillovi. Ghost-Note jsou dalším důkazem, jaký vliv měl Dilla na současné jazzové umělce. Sput Searight se s Dillou osobně znal a vyzval návštěvníky koncertu, aby si během songu vzpomněli na své blízké zesnulé, možná i v rámci blížících se Dušiček.

V centru pozornosti byla rovněž dechová sekce – Sylvester Onyejiaka a Jonathan Mones, oba hrající jak na saxofon, tak příčnou flétnu. Zatímco Mones se do saxofonu pouštěl s nebývalou vervou, Onyejiaka dokázal projíždět stupnice s takovou elegancí, že místy dosahoval až coltraneovského výrazu. Stranou by neměl zůstat ani klávesista Dominique Xavier Taplin, který zazářil velmi zajímavým způsobem – možná to bylo jen zvukem hammondů, ale jeho hra místy připomínala sedmdesátkový progrock spojující klasickou hudbu s jazzovým cítěním.

Závěr koncertu se zvrhnul v očekávanou party a všichni odcházeli po dvou hodinách ve skvělé náladě. Funkovou energií sršící Ghost-Note byli ideálním protilékem na pomalu se vkrádající dlouhé zimní večery.

Info

Ghost-Note (us)
28. 10. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © archiv Ghost-Note

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...