Supermarketové hymny navíc už Ferraro opustil a za nástroj společenské kritiky přijal aktuální 808 árenbí.
\# James Ferraro
Finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Richard Nikl je prý „představitelem vysoce módní vlny post-internetu a post-pop artu“. Rozpor mezi adorováním a ironizací konzumního spektáklu – pijoanovsky zakořeněný výklad východisek šedesátkového pop artu bývá v současnosti vztahován i na vizuální post-internetové umění, a zároveň na hudbu, přijímanou častou jako jeho odraz, tj. žánr „vaporwave“. Jeho vznik se dá „datovat“, a když si ponecháme tuhle pokrokářskou představivost, stane před námi i nositel pixelového věnce z bobkového listu. Vztah učitel-žák totiž takto nastolil James Ferraro deskou Far Side Virtual . Mocenskou pozici krále vaporvawu si vysloužil precizní muzakovou 90’s symfonií se syžetem o proplouvání checkpointy korporátně označkovaného světa skrz nezbytný prostetický prostředek - dotykový displej. Pro Ferrara to byl vrchol rázného přechodu od lo-fi k HD, mnoho lidí na něj podle jeho slov zanevřelo, jiní (jako hodně z těch soundcloudových vaporwave producentů) to celé brali jako vtip. Microsoft Sam a zvukové banky jsou ale stejně divně podvratné jako kdysi surfový noise a záhrobní kazetový hlas zpoza zrnící obrazovky. Supermarketové hymny navíc už Ferraro opustil a za nástroj společenské kritiky přijal aktuální 808 árenbí, tedy to „paranoidní a klaustrofobické“ (přívlastky stejně vděčné a přilnavé jako ono obecné pojímání pop artu).
Letošní mixtapes Cold a NYC, Hell 3:00AM mají tak zamlžený, nestálý a přitom bezvýchodně zacyklený zvuk, že po odklonění na oslí můstek připomenou mytický tvůrčí postup vyhození analogové ekvipáže na mráz, jak jej popisuje Rod Modell aka Deepchord/Echospace. James Ferraro jako by předhazoval do setmělých ulic Google Streetview svůj tablet se zapnutým Abletonem. Vokály znějí jako městské terénní nahrávky guerilla karaoke. Než se James Blake stal ověnčeným Jamesem Bluntem, byl za poslední desku z různých stran oceňován i zatracován, že v zástupu autotuned vokálů dává na odiv svůj „soulový“ hlas. Ferraro své tweetové sonety mečí tak, že přepálený autotune efekt imituje vlastním hlasem. Bitch please, jak se na internetech říkalo v době vydání Far Side Virtual.
Richard Nikl „mimo jiné“ vystavil chinverse vyplněné umělým pižmem univerzálního člověka. James Ferraro se Seanem Bowiem (TEAMS) vydali mixtape Silica Gel. A kdyby prý vyšlo Far Side Virtual vol. 2, mělo by vibe vůně auta čerstvě zrozeného z montážní linky. „Burned alive in an Ed Hardy hoodie.“ „Nestle CEO: Water Is Not A Human Right, Should Be Privatized.“ „Sucking your blood out of your neck while wearing Fendi sunglasses.“ Poznejte, co není tweet Jamese Ferrara aka LIL_ICEBUNNY.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.