Ji.hlavská věčnost 6 (MFDF 2015)

Poslední den Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů představil několik projekcí vítězných nebo jinak oceněných filmů. O všech soutěžních sekcích a premiantech se nemá cenu rozepisovat, festival je má zpracované na podrobné stránce. Z projekcí se hodí zmínit vítěze sekce Fascinace – Kvantum. Zdařilý selektivní pohled s krásnými světelnými efekty zobrazoval město jako jeviště každodenního dění na pomezí noci a dne.

Zvláštní cenu poroty v kategorii První světla získal český snímek Nebezpečný svět Rajka Dolečka. Příběh o vyrovnávání se s válečným traumatem nestaví na kontroverzních názorech zmíněného lékaře, ale nabízí nevšední a bolestnou konfrontaci dvou odlišných přístupů ke krvavému bosenskému konfliktu. Na prvotinu jde o překvapivě komplexní snímek, který nezabředl do patosu a dokázal si přes osobní zainteresovanost udržet zajímavý odstup.

Můj festival skončil snímkem o velikánovi technologického světa Steve Jobs: Jak změnit svět od oscarového dokumentaristy Alexe Gibneyho, který představil na plátně už mýtického Huntera S. Thompsona nebo kontroverzní osobnost cyklistiky Lance Armstronga. Nový kousek o vizionáři nijak nerozporuje jeho vliv na vývoj informačních technologií, podrobně se ale věnuje i všem hlavním kontroverzím. Gibneyho tradiční styl není nový nebo zajímavý, ale informačně přínosný. Možná nenadchne, ale ani neurazí.

Konec festivalu se rozplynul v podzimním západu slunce a krom dodoutnávajících ohnišť zbyly jen rekapitulující vzpomínky. A ty jsou po letošním ročníku silné. Zatímco doteď bylo až neskutečně protivné, jak rok co rok organizátoři opakují staré zmatky, letos konečně festival dospěl. Jasně, objevilo se pár chyb, ale letos poprvé nerozčílilo, ani nerozmrzelo vůbec nic.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů prorostl do ulic města a každým podzimem dozraje a vydá své plody. Plody, které krmí fanoušky, novináře i profesionály z celého světa. A daří se to čím dál lépe. Ne snad proto, že by festival kráčel mílovými kroky vpřed. Spíš ukotvuje svoji pozici a ví, jak a čeho dosáhnout za cenu rozvoje, i škrtů. A to je potřeba ocenit ze všeho nejvíc. Pokud budou organizátoři pokračovat v tomto stylu, není třeba mít z další návštěvy žádné obavy. Obzvlášť když uvážíme, že festival napřesrok oslaví kulatiny. Bude mu rovných dvacet let.