Ráno po Lucii. Na siluetu kamzíka, hlavního symbolu letošního ročníku, narážíme na každém kroku, v pátek dostal od medvídka z Bogoty k.o. v prvním kole.
Ráno po Lucii. Procházím parkem u Thermalu, všechny stopy po včerejších oslavách se ještě nepodařilo zahladit. Flitry, kelímky, přeplněné koše - unaveno. Filmový festival v Karlových Varech se pomalu probouzí do druhého dne, s padesátkou na krku to jde přece jen pomaleji a kocovina je po včerejší slávě očekávanou jistotou. Na siluetu kamzíka, hlavního symbolu letošního ročníku, narážíme na každém kroku, v pátek dostal od medvídka z Bogoty k.o. v prvním kole.
Těsně před půlnocí se cestou k hotelu prodíráme davem na Zahradní ulici, nezastavujeme, ale jde to zatraceně pomalu. Několika hitům se uniknout nedá - Sen, Medvídek, Trumpety nebo jak se to sakra jmenuje. Pochopitelně singalong, zpívají i ruští turisté, signifikantní. Motýlky a rudé rtěnky všude, kam se podíváš, drink zdarma jako největší lákadlo hned po absenci vstupného. Při letmém pohledu na davy se jubileum podařilo oslavit asi důstojně, ale heslo Starring You!, svítící z každého festivalového plakátu první den, asi úplně neplatilo.
Potěšil zrekonstruovaný Národní dům. Oblíbená karlovarská ruina po dlouhých letech otevřela letos v květnu, tamní příjemný vzdušný kinosál nahradil skřípající nafukovací kino, tudy určitě ano. Nechybí kavárna a bar, ten pojmenovaný po Sodomově papouškovi. Všechno krásně naleštěné, po několika týdnech zkušebního provozu je dnes velká premiéra. První film hodně pomalý, přívlastek rurální, kterým byl snímek La tierra y la sombra v programu označen, měl varovat. Klasická festivalová záležitost, z prvního filmu se ale neodchází.
Viktoru Palákovi, sloupkaři Full Moonu a jednomu z dramaturgů karlovarské přehlídky, jsem před pár týdny v dobrém vyčítal nedostatek španělských a latinskoamerických snímků. Paradox mi nafackoval, začínám dvěma z nich, další je v plánu na zítřek. Kolumbijský režisér Ciro Guerra Objetím hada po rurální expozici vyloženě potěšil. Černobílá jízda po amazonských deštných pralesech; halucinogeny, přírodní moudra a náboženské kulty v příjemné rovnováze, v pythonově náručí se zasníte i zasmějete. Fantastické obrazy a atmosféra na stejném bodě jako vlhkost v tropech. Skvělý začátek nepokazil medvídek cestou domů ani rýžová kaše se skořicí k snídani.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.