Karlovarské korzo #6

„Většina současné hudby mě nezajímá, je to šunt,“ říká Amy Winehouse v dokumentu Amy, který uzavíral včerejší program ve Velkém sále Thermalu. Načasování elektro swingového mejdanu před Thermalem bylo neomylné, o party se mluvilo už od rána, moderní nákaza se lázním mohla jen těžko vyhnout. Začalo to Gershwinem za světla, hluboko v noci už duněly jen beaty, prý pozitivní a veselé. Hádat se nebudu.

„Ještě tady mám jednu holku, vypadá trochu jako od kolotočů, ale zpívá božsky.“ Slova místního zástupce labelu, kterými před lety popsal Amy Winehouse, si pamatuji dodnes. Dokument zcela ovládl kina v Británii (u nás od 6. srpna), tragicky ukončená kariéra anglické zpěvačky stále láká. Hluboké podmalované oči z plátna téměř neslezou, neustálá pozornost kamery upřená na zpěvačku je největší výhrou snímku, kterému delší stopáž trochu ubírá na hutnosti. Mluvící hlavy jsou až na výjimky nahrazeny voice overem, diskutabilní může být vyznění filmu. Zjištění, že s nenadálou slávou se kromě umělců samotných často neumí vyrovnat ani její okolí, děsí stejně jako rychlost, jakou se kariéra zpěvačky ubírala. A zastavila.

Filmového dobrodruha Karla Zemana včera na festivalu představila početná delegace, vřelý potlesk po premiérové projekci byl zasloužený. Jeden z největších filmařů naší historie se dočkal důstojného pomníku, kterému vévodí vzpomínky spolupracovníků a režisérových následovníků. Výtečným nápadem jsou sekvence, ve kterých se dnešní studenti snaží natočit některé slavné scény ze Zemanových snímků; drobnou vadou mohou být pouze naznačená spojení Zemanovy tvorby s dějinnými událostmi. Jenže dílo barona Prášila ze Zlína je natolik košaté, že na to možná jednoduše nezbyl čas. Nejlepší poklonu skládá Zemanovi další slavný režisér Terry Gilliam: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl. Mám pocit, že od něj čerpám neustále.“

První soutěžní snímek až sedmý den festivalu? Nic, čím by se dalo chlubit, prostě to tak vyšlo. Dánské Zlaté pobřeží hlavní soutěž asi nevyhraje, historický snímek se vrací k tématu obchodu s lidmi v afrických koloniích. V tomto případě jde o Dánské Kongo, které dokonce jako první tyto nechutné praktiky zakázalo. Zajímavému snímku škodí nadbytečné sekvence vzpomínek hlavního hrdiny, který vizáží připomene mladého Huga Race. Trefou do černého je hudba Angela Badalamentiho, překvapivě tribální a naivně elektronická. Nečekaná mistrova podoba ale na všechno nestačí.

„Chodíš po ulicích, cítíš to,“ říká Maxim, moudrá rada nad zlato. Po zběsilém prvním víkendu var festivalu poněkud utichl, dnes přišlo opětovné zhoustnutí atmosféry - přijeli Jamie Dornan a Harvey Keitel. Letitého oblíbence přehlídky, který září v hitu Mládí, zastínil masový vrah ze seriálu The Fall. Ten vyvolal vlny nadšení už předem, na headquaters festivalu prý přicházely emaily s žádostí o upřesnění jeho pobytu z půlky Evropy. Odstíny šedi dnes září stejně jako elektro swing. Na Amy se včera byla podívat také Iva Janžurová, která převezme na závěrečném ceremoniálu ocenění za mimořádný přínos české kinematografii a dnes uvede evergreen Což takhle dát si špenát. Slova Stelly Zázvorkové, která se váží k natáčení Vorlíčkova hitu, by asi v klidu mohla platit i na Amy: „Hele, pusť ji tam a nestarej se!“