Post-hippies nebo hippies ultra? I když nejblíže přirozenosti a přírodě, tak pro mnoho lidí asi nejdivnější lidi ze všech dílů.
Post-hippies nebo hippies ultra? I když nejblíže přirozenosti a přírodě, tak pro mnoho lidí asi nejdivnější lidi ze všech dílů. Řekl bych, že zatímco v předchozích dílech představené kmeny lze brát jen jako hobby na pár hodin denně, tento díl má hlubší, duchovní nebo filozofický rozměr 24 / 365.
V dnešní době, kdy nás média zasypávají mraky negativních zpráv, je cokoli pozitivního vítáno. Tady mám pocit, že láska, přátelství, objímání, všechno to sluníčkové je až moc chtěné, prostě jim to nežeru. Možná je to chyba, ale spíše to evokuje nedůvěru a podezíravost, jako k nějaké výhře nebo extra výhodné slevě, kdy se děsíte, kolik to zadarmo nakonec bude stát.
Ono je to fajn jako protipól k dnešní hektické uspěchané době, ale po čase se i nejlepšího bifteku přejí, ovšem když to někomu takto vyhovuje, tak proč ne, že?
Pro filmaře nebylo určitě jednoduché přemluvit tyhle lidi k rozhovorům na kameru, dostat svolení natáčet alespoň někde, něco a někoho a navíc kvůli tomu cestovat až do „Tramtárie” kdesi v Rumunsku. Nemám pocit, že by mi tam něco chybělo nebo přebývalo. Vydařené dílko.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.