Korzo #7: To nejlepší z promenády

Jak bylo řečeno v předchozích dílech, letošní ročník karlovarského filmového festivalu se povedl. Domácí kritika se sice stále ještě přetahuje v disputacích o významu, kvalitě a přesvědčení celkového vítěze Křižáčka, ale tyhle ambice postrádáme. Podstatné zážitky najdete v jednotlivých dílech Korza, tohle vnímejte pouze jako rekapitulaci toho, co letos na promenádě nejvíce zaujalo. Některé zážitky se postupně rozpustí, jiné pod kůží zůstanou natrvalo, každý rok je to stejné. V případě této pětice ale není o čem debatovat. Řazeno abecedně, na stupně vítězů se nehraje.

Ciambra

Dospívání je složitá věc kdekoli na světě, ale v cikánské komunitě v Kalábrii je cesta od kluka k muži o poznání klikatější. Kdo by netoužil po tom vyrovnat se staršímu bratrovi? Třináctiletý Pio se možná snaží dospět příliš urputně, ale o to hlubší jsou situace, ve kterých sám zjistí, že k cynismu plnoletých má ještě daleko. Fascinující atmosféra a famózní výkony neherců znamenají velmi silný zážitek, který dozrává několik dnů po projekci.

Divý kraj

Chobotnice nebo vetřelec aneb jeden z nejdiskutovanějších snímků letošního ročníku. Režisér Amat Escalante se na karlovarský festival vrátil již potřetí, po dramatech Krev a Heli přichází s divotvornou vizí sociálního dramatu kříženého se sci-fi a notně kořeněným smyslnou latinskoamerickou magií a poetikou. Pro jedny film o ničem, pro druhé jeden z vrcholů festivalu.

Listopad

Kytice po estonsku. Černobílá pohádková elegie podle estonského bestselleru kombinuje báje a pověsti se zálibou v béčkové estetice, na své si přijdou i příznivci Karla Zemana. Úžasná kamera a výprava, suverénní režie a parádní casting, pohádkový rámec podvratně narušuje černý humor a zřejmý nadhled. Jedno z nejmilejších překvapení festivalu.

Psi

Hříchy a odkaz Pinochetova režimu jsou tématem, které v Chile silně rezonuje i dnes, téměř třicet let od jeho pádu. Hutná psychologická romance od chilské režisérky Marcely Said poskytuje relativitu různých pohledů na vinu a smíření, stejně jako odtažitost vysoké třídy, která až příliš snadno některé skutečnosti přehlíží. Leccos se dozvíme také o ženské roli v chilské společnosti, v některých momentech se na příslušnost ke společenské třídě nehledí. Velmi zvláštní, komplikovaný snímek, který se dokáže zavrtat hluboko do mysli a často se znovu ozývat.

Wind River

Vítězný snímek diváckého hlasování na poslední chvíli ukradl cenu izraelskému Cukráři. Jistou roli v tom jistě hrály i sympatie vůči přítomnému Jeremymu Rennerovi, ale kvalitě režijního debutu Taylora Sheridana (scénáře k filmům Za každou cenu nebo Sicario: Nájemný vrah) to nic neubírá. Mrazivý (doslova) thriller s kriminální zápletkou neoplývá zběsilým tempem, přesto diváka nenechá ani na moment v klidu. Veliká škoda, že ho (podobně jako srovnatelně povedený Za každou cenu) v našich kinech neuvidíme. Příběh z indiánské rezervace si velké plátno zaslouží.