Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Kapel, které do světa vyváží saharské pouštní blues, je celá řada a mnoho z nich se, i opakovaně, objevila na českých pódiích. Mdou Moctar, kytarista a zpěvák z Agadezu v centrálním Nigeru, si v MeetFactory odbyl svou premiéru. A těžko se po tomhle koncertu, na kterém v publiku čeština zaznívala jenom sporadicky, zbavit spojení „Král pouštního blues“.

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. Jeho alba získávají uznání kritiků, figuruje v celoročních žebříčcích world music a to, že na něj v Praze přišlo slušných pár stovek diváků budiž důkazem toho, že Moctar překročil hranici úzce fajnšmekrovské záležitosti.

Na rozdíl od jiných žánrových fenoménů, kapel Tamikrest či Tinariwen, má totiž v rukou jeden trumf. Je o kousek méně tradiční a o něco více rockový. Na koncertě to bylo patrné, protože stranou zůstaly jemnější, akustické kusy, které na jeho albech rovněž figurují. Tady se od začátku hrálo od podlahy, tvrdě a svižně. Nemizel ale specifický hráčský styl kytaristy ani zvuk, který připomíná horký vzduch tetelící se nad pouští (což je případné klišé).

Moctar se mohl spolehnout na výbornou kapelu, s níž hraje roky. Doprovodný kytarista a spolehlivá rytmická sekce hudbu hnali kupředu, nechávali uvolněnému a viditelně spokojenému principálovi dost prostoru pro jeho kytarový um. A vážně nemá daleko k „Hendrixovi z národa Tuareg“, jak občas zaznívá. Je kreativní, natolik „provařený“ nástroj, jako je klasický stratocaster od Fenderu, si zvukově ohýbá, čas od času na něj hraje jako na baskytaru, prsty shora. A je to svěží i nové, strhující a zábavné.

Nikterak nevadilo, že písně – hrálo se hlavně z posledních dvou alb – mají v podstatě velmi podobou strukturu: pomalé náladotvorné intro, přechod do samotné písně a pak postupné zrychlování téměř transovního, vlnícího se rytmu bicích, vstříc extatickému finále. Mdou Moctar si hraje s univerzální podstatou hudby, která nezná geografických hranic a nese jasné poselství jednoty a sdílení pozitivity. A to je v dnešní polarizované době potřeba dokola připomínat.