Lorde a proč jí znovu věřit

Na takhle úspěšnou šňůru čekala Lorde opravdu dlouho, vyvrcholení evropské části Ultrasound Tour v berlínské Max-Schmeling-Halle přineslo euforii dvanáctitisícovému davu. Debut Pure Heroine a singl Royals ji v roce 2013 vystřelily na první příčky hitparád po celém světě – globální hvězdou typu Billie Eilish nebo Olivia Rodrigo se ale nikdy nestala, i když je do velké míry ovlivnila. Jaké je to být dospívající teenagerkou, popsal jen málokdo lépe. Velké sny z prvního alba narážely na realitu, ale každá její krize nebo neopětovaný crush z ní ale udělal to, kým je dnes. Melodrama (2017) patří k nejlepším deskám století, náctileté roky se v ní lámou do dospělosti a hedonistickou party střídá zodpovědnost. Komerční úspěch debutu už ale nepřišel.

Solar Power (2021) Lorde zavedla do slepé uličky, vive new age indie nepřesvědčilo. V textech to ale byla stále ona, s ní jsme prožívali dospělost, ztracenost i hledání. Její tour se z hal přesunula do menších sálů, kde nové pomalé skladby střídaly záblesky vzpomínek na někdejší zápal. Tuhle energii probudil až loňský remix skladby Girl, So Confusing s Charli XCX, který Lorde pomohl znovu vystoupat na vrchol, objevit přímočarost a proměnil i zvuk letošního alba Virgin. Pomalé indie balady vystřídal ohlušující sound a syntezátory.

Stejně přímočará byla i její show. Rychlý start přišel s otvírákem Hammer, při němž ostrý laserový paprsek rozpůlil stage spolu s ikonickým veršem „Don't know if it's love or if it's ovulation“. Ve skladbě plné protikladů a nejistot působila Lorde sebejistě, jako by tenhle životní chaos přijala za svůj. Royales. Vypálit ji na začátku setu mohlo překvapit, ale několikatisícový dav přišel na jiné písně, Buzzcut Season nebo Supercut nikdy nebyly singly, ale jejich sladká euforičnost je neodolatelná. Písničky z aktuální desky plynule doplňovaly ty starší, jako by tvořily jeden celek – dokument o životě sesbíraný za posledních patnáct let.

Pouze dva tanečníci, několik rekvizit, screen za stagí, na každý song vypadala scéna úplně jinak. Detailní pohledy do kamery střídala laserová kanonáda nebo sprint na běžeckém pásu v pánském spodním prádle, nechybělo ani představení láhve, kterou má Lorde stále jako profilovou fotografii na Instagramu. S minimem prostředků předvedla show, která ani na moment neztrácela pozornost.

Nenápadná odbočka k Solar Power proběhla pouze před finále v existenciální Oceanic Feeling. „Kdybych měla dceru, jaká by byla?“ ptá se v písni plné zodpovědnosti a strachu z opakování chyb rodičů. Těžké téma atmosférou nezamávalo, nostalgický singl What Was That znovu rozeskákal celou halu. A nebyl to projev eskapismu, Lorde vnímá aktuální situaci, ostatně během skladby Team arénu rozzářily barvy palestinské vlajky. V typickém monologu před singlem Liability slíbila, že nikdy nesejde ze své cesty, možná se někdy zatoulá, ale vždycky tu bude pro ostatní. Závěrečná Green Light sice pojednává o nových začátcích a přirozeně by uzavřela její příběh, přídavek však patřil tomu nejcennějšímu, co podle svých slov sdílí se svými fanoušky, obavám z dospívání.

Lorde nestavěla na nostalgii nebo výběru hitů. Když s ní tisíce lidí skákaly na Ribs, nebyla to pouhá vzpomínka na určitý věk, ale důkaz, že hudba dokáže i po letech sblížit generaci mileniálů z Tumblru, a zároveň k ní přizvat tu nejmladší, která byla ten večer ve většině. A možná to byl taky náznak toho, že nejdůležitější kapitoly její kariéry teprve přicházejí. (Což může být skvělá zpráva s výhledem ke Colours of Ostrava.)