Malý velký koncert (Disillusion)

Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku. Řeč je o Disillusion, kteří se vloni vrátili na scénu velmi vřele přijatou nahrávkou The Liberation. Slávu, jakou mají zmínění Tool, nebo největší králové progresivního metalu Dream Theater, tihle Němci nikdy neměli a bohužel jí asi nikdy nedosáhnou, to ale neznamená, že by se mělo jednat o méně pozoruhodnou muziku. V jistých ohledech oba uvedené spolky překonává.

The Liberation je konzistentním albem, které působí hladkým spojením melodií, mnohdy připomínajících zasněnost pozdních Pink Floyd, s nekompromisně odsýpající riffovou masáží, která nedává příliš možností k odpočinku. Nová deska se, celkem pochopitelně, stala důvodem k tomu, aby se formace vydala na turné. Prahu nevynechali, nicméně celkový dojem z akce je rozporuplný. Malý velký koncert.

Malý svým rozměrem a doslova intimitou, kterou útulný pokojíček Klubovna v pražských Dejvicích nabízí. Skupinu, která v pohodě zvládá i výrazně větší prostory, a taky by se je zasloužila, čekalo nějakých čtyřicet lidí. Možná i proto lidí znalých, poučených a v nepříliš rozsáhlé diskografii kapely zběhlých. Osou téměř dvouhodinového setu byla nová nahrávka, která zazněla ve vší ucelenosti i aranžérské bohatosti rozprostřené mezi trojici kytar. Do čerstvého materiálu se vklínily kusy z oceňovaného debutu Back to the Times of Splendor i následující Gloria, zazněl i desetiminutový monument Alea ze stejnojmenného EP. I když roky mezi jednotlivými alby znamenaly rozdíly v přístupu, celek byl sourodý a muzikantsky precizní.

Naživo jasně vyplynuly nesporné klady party kolem Andyho Schmidta: výrazná schopnost sypat z rukávu jeden výrazný melodický motiv za druhým, neulpívání na matematicky přesném variování motivu, neoddávání se samožernému utvrzování ve vlastních kvalitách – to jsou hlavní výhody, které Němci mají proti výše uvedeným veličinám. Disilusion jsou skromní a uvěřitelnější, bez marketingové podpory a aury kultu, pořád „jen“ chlápci od vedle. Vynikající koncert.