Me, the third choice #36

Rodinné setkání. Řeším s bratrem volební kalkulačku, benjamínek poslouchá. Vskutku nám to předložilo možnou volbu, až se divím.

Jako maturitní práci jsem psala esej na téma „kdo nevolí, je sráč“. Dostala jsem dvojku, prý to nebyla esej, ale manifest, a na ten se nikdo neptal.

Jdeme na fotbal s prckem. Vážně se na mě podívá: „Terezko, ta volební kalkulačka je blbost. Já to zkoušel, ale nerozuměl jsem těm otázkám, tak jsem dával, že nevím nebo že je mi to jedno. A vyšlo mi, ať volím Babiše!“

Tak to je teda gól, směju se ještě o poločase. Slavia – Brno, 2:0.

Vesnice. Chodím po zahradě a sbírám ořechy. Špičkou boty rozkopávám listí a hledám. Na silnici za plotem si hraje malá holčička. V gumákách poskakuje louží a cáká si bahno na šaty. Před sebou vyrovnanou řadu figurek vojáčků. Jak z Buckinghamu.

Holčička zavelí pochod a jeden vojáček za druhým se kácí pod tíhou gumáčků. Držím košík s ořechy pevně v ruce a sleduju masakr.

Raz.

Ty mě zradíš.

Dva.

Ty mi budeš lhát.

Tři.

Ty zapomeneš vrátit, co mi patří.

Čtyři.

Ty mě zkusíš zlomit.

Pět.

A s tebou přijdu o dítě.