Šla jsem v úterý na křest, ve středu na pohřeb. Za posledních pár let jsem se dala natolik do kupy, že už na pohřbech nekolabuju a nešňupu antidepresiva z kapsy.
Šla jsem v úterý na křest, ve středu na pohřeb. Za posledních pár let jsem se dala natolik do kupy, že už na pohřbech nekolabuju a nešňupu antidepresiva z kapsy. Taky jsem se za ty roky propracovala do první lajny pozůstalých. Když mi před deseti lety umřel děda a já předváděla hysteráky a zapomněla si doma kapesník, brácha komentoval slovy: „To byla ostuda, dělala si scény a já nevěděl co dělat.“ Ještě horší bylo pogratulovat si se stovkou hostů s nudlema z nosu rozmazanejma všude po ksichtě.
Píše Tereza Matějčková pro Českou pozici: Smrtelnost je darem – dává nám smysl. A požehnáním je, jsme-li schopní tento dar přijmout. Podobně je třeba přijmout i svět, který se velkým idejím právem vzpouzí. Vychovává nás totiž k tomu, že v naší konečnosti není nic konečné a že nikdy nebudeme mít právo posledního slova. Díky této konečnosti je náš život otevřený pro druhého, který má v našem životě rozhodující slovo, čímž mu dává smysl.
Naštěstí na sobě makám, platí to VZP a všichni, kdo cálujou zdravotní pojištění, mám terapie free, takže díky. Teď už chodim na pohřby zcela vyrovnaná, s kapesníkem v kapse a trousím pouze důstojný slzy. Pravá dáma řve až doma sama potmě.
Tuhle středu jsem se chtěla i smát, sedíme si, koukáme na rakev, hraje muzika, atmosféra tak akorát, dokud nenaběhne týpek s megafoťákem a nezačne snímat věnce, rakev atd. Vrchol byl jeho nástup k rakvi a zběsilý cvakání publika. Určitě si domu pořídím fotku z pohřbu, hned vedle tý svatební.
Před samotnym pohřbem jsme si poseděli v čekárně. Krematorium Strašnice je evidentně lukrativní místo, maj tam po stěnách všude fotky slavnejch lidí z pohřbu. Asi reklama. Dokonce i Jágra tam maj. Jak to komentoval mladší brácha: „Asi se mu zlomila hokejka.“
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.