Reklama
Reklama

Me, the third peak #32

Loučíme se na Col Raisier, spěchá napřed, já si ještě dávám kafe, není tak dobré, jak bych ráda, čekala jsem od Itálie víc, ale buď to neplatí pro horské chaty...

Reklama

Loučíme se na Col Raisier, spěchá napřed, já si ještě dávám kafe, není tak dobré, jak bych ráda, čekala jsem od Itálie víc, ale buď to neplatí pro horské chaty, nebo jsem zpovykaná pražskou kavárnou.

Plán je setkat se na Col de la Pieres, já si beru kratší, ale strmější cestu. Nedbám horských nařízení a pochoduju si sama, zpívám a v mlze nic nevidím. Spěchám, chci být první.

Vystoupám výš, na smluveném místě na mě nikdo nečeká, tak vyrážím naproti dál. Uspěla jsem.

Kráčím si to po pěšince a jen to se mnou cukne, jak se po ní pomaličku převaluje zmije. Dřív bych asi pištěla hrůzou, ale nějak mě teď láká si ji pořádně prohlédnout. Vypadá klidně, nečeká podraz, tak jsem taky v klidu a koukám, co bude, jenže mi nedá čas a elegantně mizí v louce.

Reklama

Pochoduju si dál, občas zahlásím „Ciao“ spoluturistům a už jsme si nadohled. Trochu pofukuje a v dálce slyším vrtulník, jinak je ticho, byl by to magický moment.

Jenže zrovna sedím na kameni, červená a zpocená, cpu se čokoládovými sušenkami a zplna recituji: „Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavie válí, hej hej hej!“

Reklama

Vítej, nový ročníku.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama