Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Belgické „komando smrti“ Doodseskader se po roce a půl nelítostně vrací s novou deskou a pomocí svých pěstí (viz song I Ask With My Mouth, I‘ll Take With My Fist) si bere opravdu všechno. Po debutovém Year One (2022) a EP MMXX: Year Zero (2020) je toto významný posun vpřed. Baskytarista Tim de Gartier (Amenra, Every Stranger Looks Like You) a bubeník Sigfried Burrougs (Kapitan Korsakov, PAARD a The K.) představují nekompromisní zvukovou sílu, která posluchače prohodí skleněnými dveřmi a rozhodně na něm nezanechá pouze povrchové šrámy.

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy hip hopu, metalu, hardcore punku, rapu a dokonce i sludge, které se prolínají a tvoří unikátní hudební směs. A aktuální album Year Two toto dále rozvíjí, což názorně demonstruje už druhá skladba The Sheer Horror of the Human Condition, v níž se zastřený grungový vokál a méně výrazná melodie střídají s maniakálním řevem ve vyhroceném refrénu. V podobném duchu se nesou i Pastel Prison a Bone Pipe, u kterých je už ale mnohem hmatatelnější vliv rapu. Ačkoliv na první poslech může celé album působit velmi tvrdě až nezlomně, je skrz naskrz protkané nitkami melancholie a prvky postmetalu ve skladbách jako Innocence (An Offering) nebo Peine. Členové projektu nezapřou své belgické kořeny ve zmíněné I Ask With My Mouth, I’ll Take With My Fist, kterou dokresluje rapová část ve vlámštině.

Doodseskader se dravě ponořili do hlubin svých pocitů a dotýkají se posluchačů na osobní úrovni, každým bouřlivým riffem vyzývají k sebereflexi. Jedním z hlavních témat je izolace jedince ve společnosti, stojící proti touze po přijetí ostatními („But nothing’s really changed except for me“), když vykoupením je neustálá snaha po sebezdokonalování a osobním úspěchu. S každou skladbou dokáží vtáhnout do světa vnitřních konfliktů a emocionálních rozporů, které nikomu z nás nejsou cizí a které často zůstávají skryté pod povrchem. Na jedné straně se objevuje křehkost a zranitelnost, na druhé straně agrese a syrová brutalita, které spolu vedou fatální zápas. Jediná cesta z „pastelového“ vězení-utrpení je se naplno a bez jakýchkoliv zábran vykřičet.