Otevřené konce (7038634357 + Evaspell)

Zastavit se, usadit se v šeru a naslouchat. Devadesátý čtvrtý koncert z nepravidelné domácí série Puncta, o jejíž dramaturgii se stará Jan Starý, tentokrát představil dvě syntaktické tváře experimentální elektroniky – z lokální scény Evaspell, z té světové newyorské Neo Gibson. Jejich jméno se skrývá pod nezapamatovatelným, skrytě telefonním číslem 7038634357. Při svém krátkém evropském tour je Praha jejich druhou zastávkou, na přelomu ledna vystoupili v mnichovském Haus der Kunst a z Prahy zamířili do Nové Cvernovky v Bratislavě.

Perský koberec pod nánosem černé dnes zmizel, skládací židle střídmě lemují zadní stěnu. Než se sál v mžiku zaplní, většina přítomných ještě dlouho postává na vymrzlé terase pod hřejivým světlem malých žárovek. Když se za dlouhý stůl zastřený černou textilii o pár okamžiků později postaví Evaspell, prostor se zaplňuje tichem lehce zjitřeným očekáváním. Většina si našla své místo vsedě na zemi, opozdilci se staví do zadních řad.

Spell zdejší oblohou probleskla jako zářivá kometa, do efemérnosti má ale daleko. Sólo projekt Evy Marťák, absolventky Janáčkovy konzervatoře a členky Synth Library, se vyznačuje rozdmýcháváním elektroniky s akustickými prvky, které proplétá melodickými vokály a lyrickými texty. Loni v září vydala EP Collect all and save o třech skladbách, na jehož produkci, mixu a masteringu se podílel Kryštof Kříček.

Její set opisuje přesné pořadí digitalizovaných tracků. Jakoby mimoděk ji osvětluje jediný reflektor v místnosti, večer zahajuje skladbou Delusional. Do instrumentálu vrství svůj hlas a nechává ho doznívat do tmy – subtilně, ale podprahově naléhavě. Nenápadně graduje, aby se vzápětí stáhla do sebe. Svůj krátký úvod zakončuje trackem Blooming, který impresivně obkresluje hrou na housle, textury vláční úsečným třpytem a táhlými, hlubokými droney. Suverénně vedle sebe skládá monumentální motivy a křehkou intimitu, celý set má až filmový nádech. Než se vystřídá s Gibson, do potlesku se upřímně usměje. Ze svého pokoje nás vyhání příliš brzy. Záměrně, zdá se.

Před 7038634357 (dříve Neo Petal) nás čeká ještě dlouhá pauza, která se ztrácí ve všudypřítomném uvolněném tlachání. Před pár dny tu pokřtila dreampopovou desku Lenka Zbořilová alias Pivoňka, Co se stane na obloze nikomu neřekneme. Přemýšlím, kolik lidí dokáže Punctum ještě pojmout, oba večery nám mizí podlaha pod nohama. 7038634357 se za dlouhým stolem objevují témě nepozorovaně, světlo se ale utlumí okamžitě, a s ním i šumění klubu. V roce 2023 Pitchfork v souvislosti s jejich postupným překlenutím od zřetelných beatů experimentální klubové hudby zmínil: „(…) zdá se, že si Gibson položili otázku: Do jaké míry lze na zvuk vyvíjet tlak, aniž by se stal nerozpoznatelným? Kolik škody je na něj možné navrstvit, aniž by zmizela jeho krása?“ Z výrazných modulací, glitchů a tranceu se posunul k ambientnímu popu a minimalističtějším výrazovým prostředkům se záměrem docílit formální preciznosti, aniž by výsledek strádal na emocích a intimitě.

Během setu přenáší do organické zvukové krajiny, který čeří úsečnými a dutými perkusemi. Vodní textury a digitální droplety se přelévají přes droneové plochy a pozvolna se střídají s jemnou vokální narací. V druhé polovině se přiklání k opatrným distorzím a noiseu melancholických struktur, metalické tonální textury ke konci rámují abstrakci a přechází do rytmického pulzování. 7038634357 jen na okamžik vystoupí se svým modulovaným vokálem, který komponuje do vystavěného mikrokosmu. Dynamickým závěrem tříští dosavadní iluzorní subtilitu, a paradoxně jím nastiňuje další svět. Následující momenty ticha působí spíš jako volné pokračování Cageova 4’33‘‘. Dnešní večer uzavírají otevřené konce.