Písně/z/měsíce #18

Tak tohle je hodně bizarní díl. Opět se budeme dívat na měsíc z 50° rovnoběžky. Dneska se ale obrňte, neboť uvidíte a uslyšíte, čeho všeho jsou čeští muzikanti schopni. Můžete k tomu popíjet pivo a přikusovat párek s hořčicí. A pak si možná koupíte lístky na jubilejní koncert Kabátů v OhToo aréně. Budiž nám hudební nebe milostivo.

Marta Kubišová – Měsíční fontána (Supraphone, 1966)

Začněme mírně. Těsně před sovětskou anexí kultuře doba přála a Martička nám tu představuje vcelku vkusně zaranžovaný tango-šansón. To je ovšem ta lepší strana československé pop-music. Věřte mi, neboť dál už to bude jenom horší.

Hanka Zagorová – Měsíc je den ode dne krásnější (Dnes nejsem doma, Supraphon, 1989)

Těm, co jezdí po republice hrát za cesťák a vegeguláš, zůstanou dveře od bran ráje české mainstreamové kýčotvornosti uzavřené. Taky pobíhat tam pak nahatej s Karlem Svobodou a Karlem Vágnerem a přitom sjíždět basový stupnice... Není o co stát. Jiří Zmožek s Michalem Bukovičem asi neměli svůj den. Ale takhle se v době normalizace normálně hrálo a bylo to normální.

Damiens – Na měsíc (Křídla, Popron Music, 1999)

Kreyson Láďi Křížka byl svého času snad ještě respektovanou a inspirativní kapelou. Asi proto, že skupin podobného ražení tu moc nebylo. To naše zmlsaná generace nemůže posoudit. Lze se mnou nesouhlasit, ale Damiens Láďi a Míry Křížkových jest peklem na zemi. A tenhle dokument určitě taky.

XIII. Století – Černý měsíc (Nosferatu, 2005)

Gotický Rammstein, Sisters of Mercy a Enigma německého Řeka Michaela Cretu dohromady. Sloka, refrén, sloka, refrén, mezihra a sólo. Střelte mě do hlavy. Oficiální vyjádření hezky česky: „Album Nosferatu je věnováno lidem, jejichž životní osudy se staly námětem nebo inspirací u některých písní Bela Lugosi, Klaus Kinski, Nicolo Paganini a další...“ (sic!)

Josef Melen – Slunce a měsíc (Slunce a měsíc, Marco Music, 2001)

Od normalizačního hitu Né pětku né (který nazpíval v roce 1984, když mu bylo jedenáct let a jeho hlas ještě neprošel mutací, a který je coververzí písně No Milk Today amerických Herman Hermits z roku 1966) udělal Pepa Melen veliký krok a v jeho portfoliu se skví např. spolupráce s Rammstein. Ovšem jeho sólová tvorba… inu posuďte sami.

Michal David – Cesta na měsíc (Bláznivá noc, Supraphone, 1988)

Poslední hřebíček do rakve a už nebudu trápit vás ani sebe. Bicí automat s brutálním hallem na virblu a kolotočářská estetika. Pokud si bláznivou noc představíte jako vypolstrovanou celu kde dlíte ve svěrací kazajce nadopovaní zklidňujícími prášky, pak možná ano. Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, ale tohle bych, Michale, tohle bych nepřežil.

BONUS

Waldemar Matuška – Árie měsíce (Zuzana je zase doma, 1962)

Spravme si tedy nakonec trochu náladu. Walda by asi nebyl nadšen, v jaké společnosti se ocitl. Autoři písně - duo Suchý/Šlitr ze Semaforu. Zlatá sedmdesátá léta.

BONUS 2

Marta Kubišová – Loudá se půlměsíc (Supraphone, 1965)

Tak ještě jednou Martička předtím, než začala nabízet němé tváře v pořadu České televize Chcete mě. Tahle coververze písně Un ange est venu francouzského básníka Jeana Gastona Renarda (v překladu/stylizaci Jiřího Štaidla) katapultovala Martu na hvězdné nebe české pop-music.