Dnes budou dominovat tklivá piana a opět se ponoříme do mazlavě sentimentální nálady, kterou měsíc jaksi automaticky na autory vyzařuje.
Sonda se dostává do kritické vzdálenosti od TEĎ. Blížíme se k přelomu století. Za ním už budou následovat jen hvězdy dávno minulé, zhroucené, implodující do sebe či naopak explodující v burleskním aktu sebezničení. Dnes budou dominovat tklivá piana a opět se ponoříme do mazlavě sentimentální nálady, kterou měsíc jaksi automaticky na autory vyzařuje.
Feist – My Moon, My Man (The Reminder, Polydor Records, 2007)
Hudební motiv se vám zasekne v hlavě jako háček a pěkně se s vámi povozí po hladině. Tenhle song prostě hází. Měsíc je náš člověk aneb náš člověk na měsíci.
Bat for Lashes – Moon And Moon (Two Suns, Echo Parlaphone, 2009)
Měsíc svádí k pianovým variacím (možná i k pijanovým). Sentimentální odrazy slunečního žáru, skrze chladný kosmický objekt bez atmosféry. Inu, básníče, luna ti posvítí na chodník, do kterého se propíjíš jak piják. A verš: „Kde je medvěd, který mne vylíže dočista?“ Interpretace se nabízejí.
Foo Fighters – Virginia Moon (In Your Honor, RCA Records, 2009)
Zase ten sentiment. Post-nirvanovský Dave Grohl se transformuje do nálady Elly Fitzgeraldové a v akustické formě kvílí o měsíci. Kytara jak z Girl from Ipenama a sexy back vokál dotváří atmosféru let dávno minulých.
The White Stripes – White Moon (Get Behind Me Satan, XL Recording, 2005)
Jaký jiný může být měsíc bílých pruhů než bílý? Queenovské piano a nálada Dresden Dolls. Svět je v této písni protosociální, tj. přijímající možnost sociální evoluce. V poetice poněkud zvláštní obrat. To asi aby bylo jasno, že Jack White četl i nějakou tu knihu.
Radiohead – Sail to the Moon (Hail to the Thief, Capitol Records, 2003)
Rádiové hlavy v nejlepší formě. Jejich konverze živých nástrojů s bublající elektronikou dosáhla vrcholu. I přesto z něj sestupují, pomalu a elegantně. Avizované piano a za zpěvu brečící Thom Yorke, který nás v arše skrze potopu veze k měsíci.
Explosions in the Sky – The Moon Is Down (Those Who Tell the Truth Shall die, Those Who Tell the Truth Shall Live Forever, Temporary Residence Limited, 2001)
Post-rock z Texasu.Trochu stravitelnější, leč méně originální God Speed You! Black Emperor. Výpravně dlouhá kompozice beze slov plyne nenuceně jak říčka za úplňku.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.