Po Diere len diera?
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Další díl Písní z měsíce, s podtitulem folkový kvítek. Výhodou je, že za noci temné luně pět lze s kytarou snadněji než do ní tahat aparát a skrz kilowatthodiny podpořit ČEZ...
Dnešní díl by mohl mít podtitul folkový kvítek. Podíváme se na zoubek akustickým formám. Výhodou je, že za noci temné luně pět lze s kytarou snadněji než do ní tahat aparát, všechno pozapojovat, skrz kilowatthodiny podpořit ČEZ, jadernou energii nebo těžební průmysl a nakonec čelit policejní gardě, když vás nahlásí soused Neruda. Jojo, není nad to naboso pobíhat s ukulele a květinou ve vlasech a tklivě šeptat milostné písně o lásce. Nezavolají na vás strážce pořádku, ale možná přijedou chlápci se svěrací kazajkou a zklidňující injekcí.
Iron & Wine – Half Moon (Kiss Each Other Clean, Warner Bros, 2011)
Sam Beam je takovým americkým Havelkou z Please The Trees. Nedbalý elegán ve vestičce, hrající velice příjemný folk nestižený sebelítostí, což se stalo třeba Bonniemu Princeovi Billymu. Kytara a hlas, co pohladí po duši. Nechte se houpat na vlnách melancholie tklivého barda.
The Vains – New Mexico Moon (Acoustic EP, self-released, 2013)
Vkusně variující akustická kytara a dvojhlasy. Co více říct? Pěkné.
The Walkmen – Red Moon (You And Me, Talitres Records, 2008)
Něco mezi irskou lidovkou na detoxu a pohřebním sborem místních pijanů, momentálně čekajících na kšeft, za který by jim zaplatili a mohli si koupit další lahev. Zpod klidné atmosféry lehce bublá tíže života.
Jon Foreman – The Moon Is Magnet (Fall EP, Lowercase People/Credential, 2007)
Tomu říkám koncepce. V letech 2007 – 2008 vydal čtyři koncepční EP Fall, Winter, Spring a Summer. Nyní chystá sérii dalších čtyř EP The Wonderlands: Sunlight, Shadows, Darkness a Dawn.
The Ditty Bops – Moon Over the Freeway (Moon Over the Freeway, Warner Bros., 2006)
Příjemné, žensky poblázněné, a přitom citlivě spíchnuté. Swinguje to a houpá do rytmu. Celkové osvěžení po testosteronové náloži maskuliních muzikantů, svírajících krky svých kytar a stříkajících proudy melodií. Jednoduché, vycházející, jak měsíc, z té nejlepší tradice černé hudby, ovšem bíle svítící temnou nocí jako maják na útesu... Není to překombinované. Takže stop, klapka. Sjedeme to znovu.
Joseph Arthur – Honey And The Moon (Redemption´s Son, Real World Records/Enjoy Records, 2002)
A nakonec citlivý folk s doprovodnou kapelou, chytlavá melodie, atmosféra vonící dálkou i bezpečím zároveň. Nezapomenutelně zapomenutelné.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
