Články / Reporty

Pivo, pot a cizí krev na triku (Dune Rats)

Pivo, pot a cizí krev na triku (Dune Rats)

Tomáš Hambálek | Články / Reporty | 07.03.2023

Vyprodaný koncert australských Dune Rats navazoval na to nejlepší z jejich předchozích zastávek u nás. Jezdí tu posledních osm let, kdy předskakovali The Subways, a od té doby se k nám pravidelně vrací a vozí s sebou krajany, posledně The Gooch Palms a DZ Deathrays.

Na aktuální předkapelu Beddy Rays se pogovalo od druhé písně. Od čtvrté se spustila nekonečná vlna stage divingu, která trvala až do konce hlavních hvězd. Velmi vřelá reakce předkapelu nezaskočila, s přehledem si odehrála svůj bezstarostný indierockový set. Trocha surf rocku, zpěvných refrénů, a hlavně pozitivní atmosféra. Právě tenhle vibe je pojil s Dunies.

Sobotní noc byla o vtipkování s kamarády, hulení a popíjení během nekonečného léta. Na žádné sahání do svědomí si kapela s jednoduchými refrény typu „share six pack!“ nehraje. Dunies jsou punkovější a dravější než support a publikum při jejich nástupu ještě o stupeň víc zdivočelo. Úvodní starší písničky Six Pack, Superman a Scott Green představovaly čirou euforii. Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika. Zpěvák Danny Beus nechal dav skandovat „fuck you cunt“, přičemž Australani používají tohle slovo as a term of endearment. Byla wall of death, byl circle pit a někdo někomu určitě roztrhl martenskou kůži na hlavě.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Slabším místem byl střed setu, kdy došlo na novější materiál z desek Hurry Up and Wait a Real Rare Whale, příklon k pop-punkovému zvuku docházející nápady nezamaskuje. Závěr pak patřil největším hitům Bullshit nebo Dalai Lama, Big Banana, Marijuana. Zpěvák Danny Beusaraus si vytáhl z publika fanouška, kterého představil jako Toma Pikarta, prezidenta Českého fanklubu australských kapel, ostatně ten se (v různých podobách) objevuje na každém jejich koncertu. A první řady si to vyložily jako otevřenou pozvánku a podium ve Futuru se zaplnilo fans řvoucími do mikrofonu „marijuana, marijuana, marijuana“.

Za ty roky se v našich krajinách vytvořila malá, ale oddaná komunita obdivovatelů australské rockové scény, jmen jako Courtney Barnett, Violent Soho nebo Hockey Dad. I když nejlepší éra Dune Rats je pravděpodobně pryč a poslední dvě desky už jsou na nápady chudší, naživo jim to funguje pořád fenomenálně.

Info

Dune Rats (aus) + Beddy Rays (aus)
4. 3. 2023 Futurum Music Bar, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace