Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Po zrušení dlouho odkládaného koncertu, kterým měli Swans konečně na jaře 2021 v pražské Lucerně osobně představit své poslední album Leaving Meaning (2019), se teď – na sklonku roku 2022 – domácímu publiku naskytla první příležitost vidět v akci alespoň část kapely. V Divadle Archa vystoupili kytarista Kristof Hahn a hlavní hybná síla Michael Gira, kteří do Prahy přivezli důležitou zprávu, a sice že labutě nespí.

Kristof Hahn, který spojil své síly se Swans na albu White Light from the Mouth of Infinity (1991) a pak od začátku druhé etapy v roce 2010 na každé další desce, se významně podílel i na prvních třech nahrávkách Girova projektu Angels of Light. Kromě toho působil v berlínské kapele Les Hommes Sauvages se zpěvačkou Violou Limpet a bubeníkem a perkusistou Nicka Cavea Thomasem Wydlerem. V posledních letech spolupracoval také s experimentálně rockovými Xiu Xiu (Forget, 2017) a triphopovou legendou Trickym (Fall to Pieces, 2020).

Hahn nejčastěji přispívá hrou na lap steel kytaru a za ni usedl i v Arše, kde pomocí looperu a klasického kytarového zkreslení vytvářel vrstevnaté instrumentální plochy obohacované noisem. Zahrál také několik zpívaných balad doprovázených atmosférickým vybrnkáváním jako v případě jeho mollové interpretace If There Is Something od Roxy Music (mrkněte na YouTube). Umělcovo světácké vystupování i průvodní žertovné slovo mezi jednotlivými písněmi navodilo příjemnou neformální náladu.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Po necelé hodině se umělci vystřídali. Gira se chopil své akustické kytary a sdělil zásadní, byť očekávanou zprávu – Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind?. Nová deska by měla nést název jedné z písní – Beggar (= žebrák). Kromě té zazněly z připravované nahrávky ještě písně The Parasite, The Memorious a Unforming a z nich lze odhadovat, že půjde posluchačsky ještě o trochu tvrdší oříšek, vzývající neurotičtější a (ne)melodičtější polohy, které během vystoupení na moment uklidnila pouze zasněně ukolébávající Unforming. Zbytek setlistu obsahoval skladbu Two Women od Angels of Light a dále vyzrálé klasiky Swans New Mind a Blind. Tíha, s níž se Gira opíral do strun a svých hlasivek, patrně ne úplně zdravých, byla ohromující, ale džbán čaje a léty vybudovaná profesionalita překonala indispozici s naprostým přehledem.

V hledišti divadla, které Gira nechal o něco více osvětlené než jeho předchůdce, bylo během celého vystoupení vidět účastné kývání hlavou do rytmu a po každé písni následoval nadšený potlesk. Kromě širokého generačního rozpětí bylo zajímavé pozorovat i přirozené namíchání návštěvníků i příznivců různých společenských vrstev, punkerů a intelektuálů a dalších. Tady to dávalo smysl.