Poněkud unavený pouštní trip (All Them Witches)

Obecně vzato cítím dva druhy psychedelie. Tu vesmírnou, plnou barviček, optimismu a napojení se na radosti všehomíra. Třeba King Gizzard & the Lizard Wizard. A pak tu pouštní. Syrovou, často zdrcující, ostrou jako bodnutí štíra, plnou vnitřních démonů. Prostě špatný trip. Takoví jsou All Them Witches, kteří v pondělí zahráli před vyprodanou MeetFactory.

Do Prahy se parta z mekky amerického country, z Nashville, vrátila po třech letech. Tehdy předskakovali v O2 universu Ghost a už tehdy bylo znát, že velký prostor vcelku hravě utáhnou, nicméně prostory o rozměrech smíchovské továrny jim sedí lépe. Snáze se tu buduje kontakt s publikem i atmosféra. Pokud o ni tedy stojíte.

S úderem osmé vyskočil na pódium Rich Ruth, který si v půlhodinovém setu vystačil jen s kytarou a hromadou elektronických udělátek. Ruchy, šumy, náznaky beatů a nad tím vším se vznášela rozostřená kytara. Atmosféra výborná, uvolněné snění zajištěno. Obzvlášť když se na třetí a poslední skladbu přidal k Ruthovi také houslista All Them Witches Allan van Cleave. V tu chvíli jako by se celý set pozvedl do vyšších emocionálních pater. V živém provedení získala Ruthova hudba na syrovosti, kterou se zatím do zvukově mnohovrstevnatých studiových nahrávek úplně otisknout nepodařilo. Velmi příjemné překvapení.

Přesnost, to je něco, co je třeba ocenit. All Them Witches začali dokonce pět minut před ohlášeným startem a set zahájili otvírákem stále aktuálního alba Nothing As the Ideal, skladbou Saturnine & Iron Jaw. Ta je esencí jejich zvuku, je tu blues, je tu stoner rock, je tu dramatický zvrat od jemného k hutnému. A tak to vlastně pokračovalo celý koncert. Tu a tam se výrazněji přidaly klávesy, jindy housle, občas skladby natáhly uvolněné, rádoby jamované pasáže. Počkat. Rádoby? U psychedelických kapel je to celkem běžná součást vystoupení, ale o spontánnosti, s jakou zmínění King Gizzard & the Lizard Wizard natahují své skladby, se u All Them Witches úplně hovořit nedá. Působilo to připraveně, nepřekvapivě. Bohužel.

Celý koncert navíc působil odtažitě. Muzikanti s tvářemi ukrytými ve stínech předvedli skvělý výkon, do karet jim hrál i velmi povedený zvuk, ale celku scházelo nějaké hlubší propojení ve směru pódium – publikum, větší opravdovost. Soustředění nemusí být špatné, ale když je z něj znát, že je tak trošku bez nadšení, je to škoda. Věřím, že to bylo momentálním rozpoložením kapely, únavou z cestování. Možných vnějších vlivů je spousta.

Napsat o pražském koncertu All Them Witches, že byl špatný, by byl hřích. Jen nedošlo ke kýženému emocionálnímu sepětí. Jako by kapela nechtěla pustit diváky přes ochrannou slupku. Někdy holt trip nedopadne úplně podle představ.