Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.05.2022
Sestry Rebecca a Megan Lovellovy – alias Larkin Poe – rostou. Nevyprodávají sice velké haly, ale jejich účast na letošních Colours of Ostrava je na plakátech hodně vysoko. A samostatný koncert v Praze byl dlouho vyprodaný.
Nutno konstatovat, že takhle našlapaný Lucerna Music Bar už jsem neviděl hodně dlouho. A soudě podle otázky, která v průběhu večera z pódia zazněla, totiž kdo přišel na Larkin Poe poprvé, byly v klubu dvě třetiny nováčků. Důvody jsou prosté: Hudba, která hřeje u srdce fanouška blues, a zároveň boří rigidní žánrová pravidla, a taky to, že jsou to dvě mladé dámy, jev v bluesovém světě vídaný, ale bohužel ne tak často.
Pódium zahříval Ryan McMullan, který předvedl příjemný písničkářský set se spoustou průzračných melodií, ovšem publikum očividně přišlo na odpichovější muziku. Potlesk si McMullan vysloužil solidní, pro spoustu posluchačů byl ale jen kulisou k hovoru.
S úderem desáté, se slušnou sekerou proti původnímu plánu, se nálada změnila. Larkin Poe svůj set odpálily skladbou She’s a Self Made Man z loňského alba Self Made Man. K němu se ještě muzikanti třikrát vrátili (sestry posílil bubeník a basák/klávesista), nejvýrazněji asi v Back Down South, kterou osvěžila výrazným aplausem oceněná citace Blue Sky od jižanských legend Allman Brothers Band. Bouřlivou reakci si vysloužila horká novinka Bad Spell, hypnotická, omamná věc se skutečně magickou atmosférou, i na podobné nálady hrající tradicionál John the Revelator.
Sourozenecké pouto je silné. A otiskne-li se i do společného hraní, je to zážitek. Drobný oční kontakt, souhra hlasů, vzájemná podpora při sólech a hlavně neutuchající nadšení, radost a štěstí vyzařující z tváří obou žen. Na Lovellových je to prostě vidět.
Rocková energie, srovnatelná se skupinami jako The Runaways, měla naživo kapku otupené hrany. Jako by přišla o pichlavost a tlak. Možná to bylo jen jednou kytarou, nepočítaje v to lap steel kytaru, nosný prvek hudby Larkin Poe, s bravurou ovládanou Megan Lovell, možná utlumeným, opatrným zvukem… I tak to byl silný koncert.
Larkin Poe (us)
26. 5. 2022, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jindřich Oplt
miharumicha 07.06.2023
Přicházím do pražské MeetFactory zalité mrazivým březnovým sluncem. Nepamatuji si, že bych tady kdy byla dopoledne. Panuje tu téměř hrobové ticho...
Michal Smrčina, Ondřej Pěkný 05.06.2023
Že jde o gotický festival naznačí hlavně svébytný a pečlivě stylizovaný dresscode, skrze který si tato událost na pár dnů město přivlastňuje.
waghiss666 04.06.2023
Namísto vyfintěné hostesky nebo lenivého hypemana vyletí z backstage Edúv Syn. Maskot celého setu v umaštěném triku Wu-Tang rozjede pogo...
Jiří V. Matýsek 01.06.2023
Walter Trout slaví v těchto dnech devět let od svého návratu do života a očividně je do hloubi duše šťastný.
David Stoklas 31.05.2023
Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.