Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Božo Vrećo je bosenský hudebník, spisovatel, výtvarný umělec, herec a především zpěvák žánru sevdah (z arabštiny: touha, vášeň, milostné vzplanutí). Sevdah je tradiční hudební žánr, jehož historie se čte od středověku, texty písní vypráví příběhy o nešťastné lásce, bolesti z odloučení od milované osoby a o hořkých vyznáních touhy. Skladby, u kterých nejčastěji nelze dohledat autora, se interpretují a capella či v sestavě složené z kytary, bicích, kontrabasu, klarinetu, houslí, akordeonu a trubky. Táhlé tóny, výrazné hlasové variace a důraz na emotivní sdělení jsou základními znaky žánru, kterému nelze upřít vliv muslimské kultury.

Vrećo na počátku své kariéry dal dohromady několik renomovaných hudebníků a věnoval se převzatým písním. Jako autor už spolupracoval s interprety napříč balkánskou alternativní scénou. Vrećův sevdah, který by si evropský posluchač asi nejlépe zařadil do škatulky „world music“, se touto fúzí obrátil také k jazzu, elektronice a soulu.

Vrećovu hudební všestrannost odráží i jeho excentrický zjev. Zahraniční média ho označují jako „cross-dressed“, což sám povrzuje tím, že se nehlásí k žádnému pohlaví, ale i výběrem image pro svá živá vystoupení. Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Slovy jen těžko popsatelná přízeň jeho publika značí pozitivní transformaci konzervativních a patriarchálních hodnot na Balkáně. Božo Vrećo je obrovským přínosem pro země bývalé Jugoslávie, kde ještě před pár lety končil pochod Gay Pride v srbském hlavním městě krvavými nepokoji.

Brutalistní budova Sava Centar toho večera pojala téměř čtyři tisíce oddaných posluchačů. Vrećo vstoupil před roztoužené publikum v róbě, s korunou z dubového listí a pšeničnými klasy v náručí. Během první skladby představil virtuózní sedmičlennou kapelu, která ho soustředěně doprovázela dvě a půl hodiny. Vrećo interpretoval své písně – ostatně jako obvykle – v originálních aranžích. Bylo úchvatné sledovat „na živo“ dynamiku komunikace mezi hudebníkem a jeho kapelou. Vrećo udával a měnil tempo hraní svými pohyby během tance, dával prostor hudebníkům pro improvizaci a zapojoval publikum do zpěvu. Kolektivní jamování, Vrećovy rozevláté šaty, orientálně akcentované dechy a hypnotizující zpěv uváděly publikum do transu.

Verš „Všichni co jste dnes přišli, jste přišli kvůli lásce“ vystihuje ústřední motiv Vrećovy tvorby. Vkusný sentiment, upřímnost citů, propojování kultur a napětí balkánského naturelu, to představuje Božo Vrećo. A důraz na lásku je zase důvod, proč dnešní cynický člověk potřebuje svého zpěváka sevdahu.